Burlaci na Volze

Burlaci na Volze (rusky Бурлаки на Волге) je název obrazu ruského malíře Ilji Repina.

Burlaci na Volze
Autor	Ilja Repin
Rok vzniku	1870-1873
Technika	Olej na plátně
Rozměry	131,5 × 281 cm
Umístění	Státní ruské muzeum, Petrohrad

Ilja Jefimovič Repin, významný představitel uměleckého sdružení ruských výtvarníků peredvižnici, byl známý svými žánrovými scénami a náměty vycházejícími z historických událostí své vlasti. K jeho všeobecně nejznámějším dílům patří obraz Burlaci na Volze.

Myšlenkou na vytvoření tohoto díla se Repin začal zabývat již v roce 1868. Podnětem mu byla scéna, které byl svědkem při jednom z výletů parníkem po řece Něvě. Zde se poprvé měl možnost setkat s tzv. burlaky. Tak byli nazýváni nevolníci, ale i trestanci, kteří po břehu řeky tahali lodě proti proudu. Rozsáhlý materiál na tento obraz shromáždil Repin v letech 1870-1872 (jeho součástí byla i skica tužkou, dnes vystavená v Treťjakovské galerii).

Z postav, které jsou na obraze zachyceny, upoutají pozornost především tři muži v popředí, pravděpodobně jacísi předáci. Jeden z nich připomíná svou mohutnou postavou a skloněnou hlavou se rozcuchanými vlasy bohatýra či hrdinu starých ruských bylin. Uprostřed je muž, kterého Repin namaloval podle někdejšího kněze, člověka velmi přemýšlivého, s neuvěřitelnou hloubkou a bohatstvím svého duševního světa. Předák, který je k divákovi nejblíže, je bývalý námořník. Muži se ze všech sil zapírají do hrubých popruhů a jejich pohledy plné vzdoru a nenávisti nejlépe vypovídají o jejich těžkém údělu.

Interpretace námětu překročila u Repina rámec žánrového díla. Malíř zde dosáhl skvělého výtvarného a společenského zobecnění zobrazovaného tématu. Mnozí z Repinových současníků viděli v tomto obraze ostrou morální výčitku za život lidí na periferii společnosti, ale současně přesvědčení, že úcta k prostému lidu není jen frází.

Po dokončení byl obraz vystaven v roce 1873 na umělecké výstavě v Petrohradě a hned nato opustil území země, aby mohl být prezentován na Světové výstavě ve Vídni. Jak doma, tak i v hlavním městě Rakousko-Uherska sklidil velký úspěch. Ještě na výstavě ho za tři tisíce rublů (ekvivalent průměrné mzdy za 10 let) koupil velkokníže Vladimír Alexandrovič a zavěsil ho v kulečníkovém salonu svého paláce. Zde obraz visel až do roku 1917, kdy se v rámci konfiskací uměleckých předmětů po Říjnové revoluci dostal do Státního ruského muzea.