Bucharský bublák

Bucharský bublák je staré plemeno. Název získal podle uzbeckého města Buchara, z jehož okolí pochází.[1] Už v druhé polovině 19. století se bucharský bublák z Ruska dostal do Evropy, nejprve do zoologických zahrad, následně se rozšířil do chovů a stal se základem pro šlechtění evropských rousných plemen bubláků. Na začátku 20. století se v Praze nacházel chov bucharského bubláka celosvětového významu, jehož chovatelem byl tehdejší šéfredaktor časopisu Zvířena, Antonín Král.[4]

Bucharský bublák celobarevný červený při pohledu zepředu

Bucharský bublák je poměrně velký holub kompaktního vzhledu, který je kromě samotného vzrůstu ptáka dán i výrazně nakypřeným, bohatým opeřením. Pernaté ozdoby jsou mohutně vyvinuté, čelní růžice překrývá oči, je doplněna lasturovitou chocholkou a nohy jsou porostlé dlouhými, do široka rozloženými rousy.

Hlava je velká, široká a plochá, zdobená dvěma vrkoči: přední vrkoč je bohatě propeřená čelní růžice se středem nad ozobím. Z tohoto víru vyrůstají dlouhá pírka všemi směry, vpředu zakrývají téměř celý zobák, po stranách oči a dále kryjí celé temeno hlavy. Vzadu se čelní růžice spojuje s opeřením zadního vrkoče. Zadním vrkočem je vysoce postavená bohatá lasturovitá chocholka, která se táhne od ucha k uchu ptáka a je zakončená výraznými postranními růžicemi. V zátylí vrkoč pokračuje v podobě hřívy až na horní část krku. Zobák je středně dlouhý, silnější, s malým a jemným ozobím. U černých a modrých barevných rázů je tmavý, u ostatních rohový až narůžovělý. Oční duhovka je perlová, u bílých tmavá, vikvová.

Krk je krátký a velmi silný a přechází v širokou a dobře klenutou hruď. Trup je nízký a široký, hřbet se jen málo svažuje a držení těla je skoro vodorovné. Ocas je nesen v linii hřbetu. Křídla jsou poměrně dlouhá, jejich letky dosahují až ke konci ocasu. Nohy jsou krátké, z lýtek vyrůstají supí pera, která doplňují bohatý rous. Ten je uspořádaný do půlkruhu, směřuje do stran a zcela vyplňuje prostor mezi tělem a zemí. Při pohledu zepředu rous zaujímá všechen prostor mezi kýlem hrudní kosti ptáka a jeho nohama, silueta ptáka vyplněná a shora se postupně rozšiřuje.

Bucharský bublák modrý bezpruhý

Opeření je husté, značně dlouhé, kypré a nepříliš přiléhavé. Jeho barva musí být stejnoměrně a pravidelně rozložená. Bucharský bublák je chová především v rázu bílém, modrém bezpruhém, pruhovém i kapratém, v barvě plnobarevné černé, červené a žluté a ve stejných barvách i jako stříkaný či strakatý.

Je to výhradně okrasné plemeno vhodné do voliérového chovu.