Brocno (zámek)

Starším panským sídlem v Brocně byla gotická tvrz postavená v první polovině patnáctého století a poprvé připomínaná v roce 1452 za Aleše z Velešic, po jehož smrt vesnice připadla jeho druhé dceři Kateřině provdané za Olbrechta Kaplíře Osterského ze Sulevic. Příslušníkům jejich rodu patřila až do roku 1598, kdy zemřel Jiří Kaplíř Osterský ze Sulevic.[1] Není jisté, kde tvrz stávala, ale je možné, že to bylo na místě pozdější renesanční tvrze postavené za Kaplířů ze Sulevic během druhé poloviny šestnáctého století.[2]

Magdalena, vdova po Jiřím Kaplířovi, Brocno odkázala svému synovi z prvního manželství Vojtěchu Vladislavovi Kaplířovi. Zároveň odkázala vysoké peněžní částky svým dcerám a druhému manželovi Alexandru Kyjovi z Hyršfeldu, takže Vojtěch Kaplíř musel roku 1604 panství prodat nevlastnímu otci. Po Alexandrově smrti Brocno v roce 1608 zdědila jeho dcera Ludmila Sabina, ale již o rok později musela zadlužený statek prodat svému strýci Václavu Kyjovi z Hyršfeldu, který dluhy vyřešil rozdělením vesnice na dva díly, z nichž menší roku 1612 prodal Oldřichu Osterskému ze Sulevic.[1]

Vesnice zůstala rozdělená až do roku 1802. Větší část s tvrzí patřila Václavu Kyjovi až do roku 1623, kdy mu byla za účast na stavovském povstání zabavena polovina majetku. Jeho díl Brocna koupila Polyxena z Lobkovic za 19 500 kop grošů, ale zpustlé panství nakonec odmítla převzít a to zůstalo Dorotě Kyjové, rozené Kaplířové, která byla vdovou po Václavu Kyjovi. Její jediná dcera Ester Judita se vdala za Kašpara Ratzenbergera z Ratzenbergu a jejich syn Gotfrýd Konstantin Brocno prodal v roce 1687 doksanskému klášteru, kterému zůstal až do svého zrušení v roce 1782. Ještě předtím některý z Ratzenbergerů nechal zámek barokně upravit. Panství potom získal plukovník Jakub Wiemmer a od něj ho roku 1802 koupil Jakub Veith, který tak spojil obě části vesnice a připojil je ke svému liběchovskému panství, u něhož zůstaly až do roku 1945. Po požáru v roce 1933 byl zámek necitlivě obnoven. Ve druhé polovině dvacátého století v něm byly byty místního národního výboru, ale neudržovaný objekt postupně chátral, až se změnil téměř ve zříceninu.[2]

Jednopatrový zámek má nepravidelný půdorys s jedním hlavním a dvěma bočními krátkými křídly. Z renesanční fáze stavby pochází západní a střední křídlo na půdorysu ve tvaru písmene L, zatímco východní křídlo vzniklo nejspíše ve třetí třetině sedmnáctého století. Fasáda průčelí byla členěná lizénovými rámy a na jižní straně byly ještě v roce 1985 znatelné fragmenty sgrafitové výzdoby.[2] Směrem do dvora se střední část otevírá mladší předloženou arkádou.[3] Místnosti v přízemí jsou zaklenuté barokními valenými klenbami a místy segmentovými lunetami.[1]