Brno-Maloměřice (nádraží)

V období první republiky se uzel Brno potýkal s nedostatkem řadicích kapacit, což vedlo k úvahám o výstavbě seřaďovacího nádraží. Zvažovaly se lokality na jihu Brna a v Maloměřicích. Nakonec byly vybrány Maloměřice, které byly prosazovány ze strany armády, která argumentovala možností obrany z nedalekého vrchu Hády. Stavba ranžíru byla zahájena v roce 1938, ale v roce 1941 byla zastavena a opět se zvažovalo zřízení stanice na jihu. 11. listopadu 1951 padlo definitivní rozhodnutí ministerstev dopravy a obrany o obnovení výstavby v Maloměřicích. Provoz seřaďovacího nádraží byl zahájen po dobudování vjezdové skupiny v roce 1954, celá stanice byla dokončena v roce 1965. Součástí komplexu je rovněž lokomotivní depo, které bylo postaveno v roce 1956.[3][4] Depo zpočátku podléhalo pod starší depo Brno dolní, jako samostatný provoz začalo fungovat 1. října 1964.[5]

Provozní budova sever s ústředním stavědlem St 3

Jde o seřaďovací nádraží, které je vybaveno reléovým zabezpečovacím zařízením, které je ovládáno z pěti stavědel: St 1, St 2, St 3 (ústřední stavědlo), St 5 a St 6, přičemž poslední uvedené není standardně obsazeno.[2] Ve směru od odbočky Brno-Židenice vedou do stanice průjezdné koleje ve směru na Adamov (koleje T1 a T2) a na Brno-Královo Pole (koleje T1a a T2a), přímo do kolejiště seřaďovacího nádraží vedou z Brna-Židenic tři koleje (T4, T6 a T8). Vjezdová skupina má 10 kolejí, směrová skupina 23 kolejí a odjezdová skupina 5 kolejí. Všechny skupiny jsou umístěny paralelně.[1]

Ze stanice odbočuje několik vleček:[2]

• Tomáš Novotný - Cementárna Maloměřice
• Opravna kolejových vozidel Brno Maloměřice
• České dráhy - Brno Maloměřice