Brkoslav

Brkoslav (Bombycilla) je rod zpěvných ptáků. Podle většinového názoru jde o jediný rod čeledi brkoslavovití (Bombycillidae).

Brkoslav
Brkoslav americký (Bombycilla cedrorum)
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádpěvci (Passeriformes)
Čeleďbrkoslavovití (Bombycillidae)
Swainson, 1831
Rodbrkoslav (Bombycilla)
Vieillot, 1808
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Popis

Brkoslavi mají jemné měkké peří (vědecké rodové jméno Bombycilla je Vieillotovým pokusem o latinský překlad německého názvu Seidenschwänze = "hedvábný ocas").[pozn 1] Mají unikátní červené špičky některých křídelních per, u nichž osten přesahuje prapor; u brkoslava severního (Bombycilla garrulus) a brkoslava amerického (Bombycilla cedrorum) vypadají tyto špičky jako voskové, podle čehož získali své anglické jméno (waxwing).[1] Nohy jsou krátké a silné, křídla zašpičatělá. Samci a samice se od sebe neliší. Všechny tři druhy mají převážně hnědé opeření, černou masku, táhnoucí se přes oko, černou skvrnu na bradě, hranatý ocas s červeným nebo žlutým konečkem a špičatou chocholku. Zobák, oko a nohy jsou tmavé. Volání je jednoslabičné, vysoce posazené, drnčivé nebo zvonivé.[2][3]

Potrava

Brkoslavi jsou stromoví ptáci severských lesů.[4] Jejich hlavní potravou jsou plody, kterými se živí od časného léta (jahody, plody moruše a muchovníku) přes pozdní léto a podzim (maliny, ostružiny, třešně a plody zimolezu) do pozdního podzimu a zimy (plody jalovce, hrozny, šípky, jablka, jeřabiny, plody skalníku, dřínu, jmelí).[3][4] Plody trhají přímo na stromech a keřích, příležitostně i za letu jako kolibříci. Na jaře nahrazují plody v potravě mízou, poupaty a květy. V teplejších obdobích roku sbírají řadu druhů hmyzu z listí, ze země nebo je chytají v letu; často hnízdí v blízkosti vody, kde je létající hmyz početný.[4]

Rozmnožování

Brkoslavi si často volí hnízdiště v místech s bohatou nabídkou plodů a hnízdí v pozdější části roku, aby využili období zrání ovoce. Namlouvání však může začít probíhat již v zimě. Součástí vytváření párů je rituál, při němž si partneři předávají několikrát kus ovoce nebo i nejedlé předměty (ovoce jeden z partnerů nakonec sní). Po tomto rituálu může následovat páření. Protože v oblasti s bohatými zdroji potravy může hnízdit mnoho ptáků, brkoslavi nejsou teritoriální - což je možná důvod, proč u nich neexistuje pravý zpěv. Nicméně ptáci mohou napadat vetřelce, čímž pravděpodobně chrání partnera. Oba partneři nosí hnízdní materiál, hnízdo staví z větší části samice, obvykle na vodorovné větvi nebo v rozvětvení daleko od kmene, a to v různé výšce nad zemí. Hnízdo je velké, z řídce propletených větviček, trávy a lišejníků; samice jej vystýlá trávou, mechem a jehlicemi borovic, může jej maskovat kousky trávy, květů, mechů a lišejníků. Na vejcích sedí samice, kterou samec krmí, po vylíhnutí mláďat se v krmení střídají oba rodiče.[4]

Tah

Brkoslavi nejsou praví tažní ptáci, v mimohnízdní sezóně se však potulují mimo hnízdiště a v zimě přesunují se na jih od svého hnízdního areálu. V letech, kdy je nedostatek plodů, mohou zalétnout velké počty ptáků daleko od svého areálu, často v hejnech čítajících až několik tisíc ptáků.[4]

Taxonomie

Někteří autoři řadí do čeledi brkoslavovitých další druhy ptáků, jako např. palmovníky (Ptilogonatidae), hedvábníky (Hypocoliidae) nebo brkoslavce (Dulidae). Současné molekulární analýzy jejich příbuznost potvrdily, když identifikovaly klad zahrnující tyto skupiny a pištce žlutobokého (Hylocitrea bonensis).[5]

Druhy

Do čeledi patří tři druhy brkoslavů:

  • Bombycilla garrulus, brkoslav severní
  • B. cedrorum, brkoslav americký
  • B. japonica, brkoslav japonský

Poznámky

  1. Vieillot si převedl latinský název pro konipasa - Motacilla jako složeninu, kde mota = hýbat a cilla = ocas, jak si myslel. (Motacilla ve skutečnosti kombinuje motacis = pohyblivý s koncovkou pro zdrobněliny -illa.) Toto cilla pak kombinoval s latinským bombyx = hedvábí (Holloway 2003).

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Waxwing na anglické Wikipedii.

  1. Holloway, Joel Ellis (2003). Dictionary of Birds of the United States: Scientific and Common Names. Timber Press. p. 39. ISBN 0-88192-600-0. Retrieved 2009-04-29.
  2. Sibley, David Allen (2000). The Sibley Guide to Birds. Alfred Knopf. pp. 423. ISBN 0-679-45122-6.
  3. MacKinnon, John; Phillipps, Karen (2000). A Field Guide to the Birds of China. Oxford University Press, USA. pp. 286–287. ISBN 0-19-854940-7.
  4. Witmer, Mark; Avery, Mark (2003). "Waxwings and Silky Flycatchers". In Perrins, Christopher. The Firefly Encyclopedia of Birds. Firefly Books. pp. 518–519. ISBN 1-55297-777-3.
  5. Spellman, G.A., et al.; Cibois, A; Moyle, RG; Winker, K; Keith Barker, F (2008). "Clarifying the systematics of an enigmatic avian lineage: What is a bombycillid?". Molecular Phylogenetics and Evolution 49 (3): 691–1044. doi:10.1016/j.ympev.2008.09.006. PMID 18824237.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.