Bratrská borovice

• název: Bratrská borovice, památná borovice pod Jedlinou[1], Jedlinská borovice[3]
• výška: 21 m (1940)[1]
• obvod: 365 cm (1940)[1], přes 400 cm (1939)[2]
• šířka koruny: 20 m (1939)[2]
• věk: 250-300 let (1940)[1], 300-400 let (1939)[2]
• sanace: zaplombované otvory

Strom roste v lese Habřina asi 200 kroků od okresní silnice.

Původně (do 80. let 19. století) v těchto místech rostly převážně listnáče - duby a habry - proto nese lesík jméno Habřina. V první polovině 20. století rostla borovice solitérně na svažitém palouku obklopeném lesem.[2]

Dříve (snad koncem první čtvrtiny 20. století) byl na kmeni umístěný obrázek. V meziválečném období patřilo území i s borovicí lesnímu radovi Františku Jelínkovi, řediteli velkostatku v Rychnově nad Kněžnou. Ten se postaral i o zaplombování otvorů do dutiny. Borovice byla již tehdy chráněná Památkovým úřadem v Praze. Strom obepínala jakási čtyřhranná uzamčená zahrádka (ta je patrná i na starších pohlednicích). Ve vzdálenosti 4, 6 a 7 metrů od kmene byly vysázené douglasky.[1]

V roce 1940 byly čtyři spodní větve zcela suché, v dutině hnízdily sovy a již deset let byl pozorován méně příznivý zdravotní stav stromu.[1] Definitivní zánik způsobila bouře 8. června 1971, která stromu rozlomila korunu.

Po zániku byl kmen zakonzervován tehdejšími pracovníky státní ochrany přírody v Rychnově, okolí upraveno a k torzu postavena zídka. Nedaleko byla vysazena i mladá borovička.[3]

Bratrská borovice
historický snímek - Jan Vilím
kolem roku 1900

V místě borovice se za krále Jiřího z Poděbrad houfně usazovali Čeští bratři. Roku 1467 se zde konal synod Jednoty bratrské a bratrský duchovní Matěj z Kunvaldu na něm byl zvolen prvním biskupem Jednoty. Rovněž zde byli vybráni tři duchovní správcové. U Českých bratří se tu zastavil i Jan Ámos Komenský, když opouštěl vlast. V době pobělohorské vykázal Bratry do Německa Nizozemec Kašpar Hugo z Grambů, majitel kosteleckého panství, území bylo připojeno k panství rychnovskému, vesnice pobořena a jako jediná stavba zůstala pozdější hájovna, původně obydlí panského zahradníka zvané nezvykle Palma od palem v zahradě, případně prostě Palma.[2]

Podle pověsti byla borovice vysazena v místě statku bratra Duchka, u něhož se konal synod. Semeno prý pocházelo z Palestiny.[2] Některé pověsti říkají, že borovici vysadili na památku prohlášení Jednoty bratrské za církev, ale že samotné prohlášení se konalo v chalupě za lesem.[3]

Alois Jirásek uvádí další pověsti: Podle jedné se pod borovicí sejdou a pohněvají všichni panovníci světa a započne světová válka, ze které zbude jen hrstka lidí, která by se pod plachtu vozu vešla. Ti odslouží mši na pařezu u rybníčka, pak se vrátí k borovici, kde se usadí a započnou šťastný život. Jiná verze pověsti situuje sešlost králů pod borovicí na poslední den světa, králové zde poobědvají, Česká země bude roznesena kopyty hřebců a ženy zabijí tureckého císaře přeslicemi.[4]

Velmi zdařilý lept borovice pochází od umělce Jana Šplíchala z Dolní Sloupnice. 30. března 1891 ji zachytil na kresbě Theophilus Reichel, otec kazatele Karla Reichla z Potštejna, který o stromu psal roku 1939 v Jednotě bratrské. Rozsáhlou stať pro knihu Pověsti Rychnovska připravil řídící učitel Karel Popelka. Mnohé pověsti v díle Husitský král rozepsal Alois Jirásek. Báseň o památné borovici složil doktor Josef Kalis z Rychnova nad Kněžnou, který ji téměř denně chodil obdivovat:

Černobílá fotografie borovice se rovněž dostala na řadu pohlednic, její kresba zdobí titulní stranu knihy Staré a památné stromy na Rychnovsku od Františka Hrobaře. S Janem Ámosem Komenským kázajícím lidu ji vymaloval Vlastimil Beneš.[2] Na vlastní kresbě ji zachytil i akademický malíř Jaroslav Turek.

S místem a borovicí byla spjata zmíněná hájovna zvaná Palma a louka Felčárka s tůňkou zvanou Jezírko. Ta byla unikátní porostem řezanu aloesovitého (Stratiotes aloides) nesprávně označovaného jako leknín, který sem byl přenesen z jižní Moravy (už roku 1940 však byl vyhynulý). Jezírko chránil výnos ministerstva školství a národní osvěty v Praze ze dne 31. prosince 1933 číslo 143.547-V o ochraně přírodních památek. Podle pověsti skončil v jezírku kalich, který doň vhodili Bratři, aby předešli jeho potupě, když je při bohoslužbě překvapili vojáci.[1]

Borovici byl věnován prostor v pořadu České televize Paměť stromů, konkrétně v dílu č. 4: Stromy žijí s lidmi. Ve stejnojmenné knize vydané k pořadu však chybí.

• Borovice Erbenka