Baroutské knížectví

Baroutské knížectví (německy Fürstentum Bayreuth) neboli Braniborsko-baroutské markrabství (německy Markgraftum Brandenburg-Bayreuth) byl stát Svaté říše římské jako její bezprostředního území. Vládla zde franská větev dynastie Hohenzollernů. Knížectví, ačkoli nebylo nikdy oficiálně titulováno markrabstvím, nijak nebránilo Hohenzollernům, aby převedli markraběcí titul pro své franské državy, k čemuž si vypomohli skutečností, že norimberský purkrabí Fridrich VI. se stal v roce 1415 braniborským markrabětem. Hohenzollernové užívali jako své sídlo do roku 1604 zámek Plassenburg v Kulmbachu, čímž začal být stát oficiálně nazýván Kulmbašským knížectvím a současně Braniborsko-kulmbašským markrabstvím.

Braniborsko-kulmbašské markrabství v roce 1791

Baroutské knížectví Braniborsko-kulmbašské markrabství Fürstentum Bayreuth Markgraftum Brandenburg-Kulmbach ←  1398–1791  → vlajka znak
geografie Umístění knížectví ve Svaté říše římské roku 1618
hlavní město:	Kulmbach (do roku 1604) Bayreuth (od roku 1604)
obyvatelstvo
národnostní složení:	Němci
jazyky:	němčina
náboženství:	římskokatolické (do roku 1525), luteránské
státní útvar
státní zřízení:	monarchie
mateřská země:	Svatá říše římská Svatá říše římská Francký kraj Francký kraj (od roku 1500)
státní útvary a území
předcházející: Norimberské purkrabství následující: Pruské království

V roce 1791 bylo spolu s Braniborsko-ansbašským markrabstvím prodáno bezdětným Kristiánem Alexandrem pruskému králi Fridrichu Vilémovi II., přednímu Hohenzollernovi a příbuznému, čímž jako svébytné říšské knížectví zaniklo a dále existovalo jen formálně v podobě jednoho z mnoha pruských území. Faktický konec země definitivně stvrdil až zánik Svaté říše římské v roce 1806.