Bramborová vojna

Ševcovský mistr Smůla, jeho tovaryši Jan a Cvoček a učedník Šídlo vesele pracují v dílně a zpívají si k tomu (č. 1 kvartet Klep, klep, klep… Dopadej kladívko). Mistr posílá Šídla pro kávu a stěžuje si na svou ženu Dorotku, která je stále krmí bramborovými knedlemi. (č. 2 scéna Smím prosit, milostslečinko a zpěv Smůly s tovaryši Nic ta žena na mne nedbá). Za veselého povzbuzování tovaryšů nepřítomné choti slibuje, že ji seřeže a ukáže jí, kdo je v domě pánem. Tovaryši mu slibují podporu, ale učedník Šídlo má z mistrové strach (č. 3 píseň Smůly s tovaryši Dokážu jí, kdo pánem v domě… Sláva, sláva panu mistrovi).

Vstupuje Dorotka a rozhodným hlasem kárá všechny za to, že hulákají místo práce. Oznamuje, že bude dělat k obědu své mistrné číslo – bramborové knedle. Manželovy protesty nejprve nevnímá a pak se na něj oboří, až Smůla raději zmizí. Poté se utrhne na Cvočka a nakonec hledá Jana, který se včas vytratil – paní mistrová ho totiž podezřívá, že si myslí na její dceru Mařku. Když odejde, Šídlo a Cvoček si slibují, že se kamaráda zastanou (č. 4 scéna Co to tady zase za křik a duet Cvočka a Šídla Však my se ho zstaneme).

Je neděle, poklizeno. Marie přichází z kostela. Jan se k ní přitočí a vyznává jí lásku. Marie mu vyčítá, že když ji včera navštívil v komůrce, zbaběle utekl před koštětem její matky (č. 5 duet Mařenko překrásná!). Smůla se vrací trochu nachmelen a zpívá si stížnou píseň na manželku. Jan se k němu obrací a žádá ho o Mařenčinu ruku. Přitom mu představuje své plány: brzy bude vyučen, založí si vlastní živnost a o tchána se bude rád starat (č. 6 Smůlův popěvek Nikdo neví, jak je mně a píseň Jana Za týden jsem vyučený). Smůla je mladíkovi nakloněn a slibuje mu ji, pokud mu on pomůže v boji proti paní Dorotce (č. 7 dvojzpěv Zde má ruka, milý Jene). Ale mistr to bude muset nějak navléci, aby Dorotka k sňatku Jana a Marie svolila; a už chystá diplomatický plán.

Dorotka se o samotě čertí na muže: je to dobrý člověk, ale občas si přihne a nedoceňuje její kuchyni. Smůla přichází a naoko rozhořčeně sděluje manželce, že prý se Jan schází s Mařkou. On prý je rozhodně proti a hodlá jako skutečný pán domu jejich vztah zakázat (č. 8 dialog Čert mně radu dal). Dorotka zareaguje očekávatelně a naopak je rozhodnuta sňatek Jana a Marie prosadit. Marie otci po straně děkuje a se slzami se obrací na matku, aby se ujala jí a Jana proti mistrově odporu. Paní Dorotka z dobrého srdce, i aby dokázala, že v domácnosti rozhoduje ona, slibuje dceři pevnou podporu (č. 9 scéna Tatíčku rozmilý, předrahý se zpěvem Marie Matičko, Matičko, slyšte mé lkání a zpěvem Dorotky Já už dávno pozoruju).

Šídlo přibíhá a tvrdí, že prý se Smůla s Janem bijí. Dorotka běží do bitky zasáhnout a zanedlouho přichází Janovi a Marii zvěstovat své a jejich vítězství (č. 10 scéna Paní mistrová, teď honem utíkejte se zpěvem Šídla Tak, ty babo jedovatá a zpěvem Dorotky Nebečte a radujte se). Šídlo pěje chvalozpěv na paní mistrovou, která strčí do kapsy Achilla, Lohengrina, Bruncvíka i kanonýra Jabůrka (č. 11 píseň Achilles Hektor). Poté konečně Jan a Marie získávají požehnání mistra Smůly i mistrové Dorotky (č. 12 kvartet Dejte, dejte požehnání). Smůla ještě jednou přeje štěstí snoubencům a vysvětluje, že všem štrapácím byly na vině bramborové knedle – jež paní Dorotka slibuje navařit i na svatbu (č. 13 duet Pojďte, dítky, na mé srdce vroucí… Já vám k svatbě, milé děti). Všeobecným oslavným zpěvem na tento pokrm (č. 14 finále – sextet Sláva, sláva bramborové knedli) příběh končí.[2]