Boulton Paul Bobolink

Bobolink byl prvním letounem navrženým společností Boulton & Paul v Norwichi, která původně stavěla skládací dřevěné budovy a sportovní motorové čluny, ale během války začala, jako mnoho dalších výrobců, v licenci vyrábět bojové letouny. Typy které stavěla zahrnovaly Sopwith 1½ Strutter a Sopwith Camel.

Poté, co britské Ministerstvo letectví vzneslo požadavek v podobě specifikace A.1A na náhradu Sopwithu Camel, šéfkonstruktér společnosti Bolton & Paul John D. North vypracoval návrhy označené P.3 a P.5. Na základě těchto návrhů obdržela společnost Boulton & Paul 1. prosince 1917 objednávku tří prototypů P.3 a tří P.5. Projekt P.5 byl záhy zrušen a nadále se pokračovalo jen na dokončení P.3, který se měl zúčastnit porovnávací soutěže s konkurenčními prototypy letounů Austin A.F.T.3 Osprey, British Nieuport BN.1 a Sopwith Snipe.

Bobolink byl plátnem potažený celodřevěný dvouplošník s dvoukomorovým systémem mezikřídelních vzpěr poháněný čtvrtým vyrobeným rotačním motorem Bentley B.R.2 výjimečně připuštěným k letovému provozu. Výzbroj dvou synchronizovaných kulometů Vickers ráže 7,7 mm původně doplňoval třetí výkyvný kulomet Lewis, umístěný uprostřed baldachýnu horního křídla střílející nad okruhem dvoulisté vrtule.[1] Nezvyklým prvkem konstrukce bylo použití dvou hlavních palivových nádrží, které bylo možno v případě požáru za letu nouzově odhodit. Byly umístěny v trupu za sedadlem pilota, od něhož byly odděleny pancéřovým plátem.[2] Křidélka zpočátku nesly jen vrchní nosné plochy.

Prototyp P.3 (sériové číslo C8655), dokončený ještě v prosinci 1917, poprvé vzlétl v Mouseholdu s kapitánem F. Courtneyem začátkem roku 1918, a v březnu téhož roku se zapojil do oficiálních zkoušek v Martlesham Heath.[2] Brzy po záletu obdržel ke zlepšení obratnosti a příčné řiditelnosti nové dolní křídlo, vybavené rovněž křidélky. Kulomet Lewis byl demontován i se závěsem.

Bobolink a Snipe byly výkonnostně podobné, ale Snipe byl hodnocen jako výrobně méně náročný, a Bobolink měl horší vlastnosti při pohybu na zemi, což vedlo k tomu, že se vítězem soutěže stal Snipe.[3]

Firma Boulton & Paul poté P.3 nadále vylepšovala. Směrové kormidlo bylo vybaveno velkým rohovým vyvážením, tuhé vzpěry propojující ovládání křidélek na horním a dolním křídle nahradila lanka. 9. dubna 1918 byla zrušena objednávka zbývajících dvou Bobolinků, které zůstaly nedostavěny a továrna zahájila přípravu na licenční produkci Sopwithů Snipe.

Jediný exemplář P.3 byl ještě 18. června 1918 dodán námořnímu oddělení Royal Air Force v Hendonu, kde byl testován jako potenciální palubní stíhací letoun.[1] Zkoušky byly ukončeny 21. června, kdy jej definitivně převzala mateřská továrna.

Údaje podle publikace Boulton Paul Aircraft since 1915[4]