Botanická zahrada Petra Albrechta

Zastupitelstvo města Prostějov rozhodlo v roce 2012 že bude botanická zahrada pojmenována po zastupiteli který se významně zasloužil o záchranu botanické zahrady. Zaměřoval se zejména na mizející stepní a mokřadní lokality a pro své ekologické úsilí a politické nasazení v získal i podporu veřejnosti, která jej zvolila do zastupitelstva. Spolu s téměř celou rodinou byl ve věku 40 let zabit při autonehodě s bezohledně jedoucím řidičem jaguáru.[1][2]

První záměry založit botanickou zahradu v Prostějově se připisují Václavu Spitznerovi, profesoru a později řediteli prostějovské reálky. který založil v Prostějově organizaci Klub přírodovědecký. Po jeho smrti záměr prosazovali jiní profesoři reálky, ale ani ti nebyli úspěšní. Až v roce 1932 se městské zastupitelstvo rozhodlo využít pozemků bývalého hřbitova a pozemků v ulici Lazarety.[3]

Zahrada byla založena mezi lety 1933 - 1934 za účelem výuky studentů gymnázia, ale i pro ostatní školy a veřejnost.[4] Zakladateli byli převážně učitelé.

V roce 1933 bylo zřízeno Kuratorium pro botanickou zahradu v Prostějově. Zvláštností je, že zahrada byla založena městem. Botanická zahrada v Prostějově byla zaměřena na prezentaci regionální flóry. Projekt vypracoval František Havránek. Botanickou zahradu předal starosta města Jan Sedláček slavnostně předsedovi kuratoria v roce 1934.[3] Botanická zahrada byla dobře finančně zabezpečena a úsilí o její rozvoj bylo zřejmé. V roce 1938 bylo na ploše 1,5 hektaru vysázeno 3311 druhů rostlin, počet jednotlivých rostlin se odhadoval na zhruba 20 tisíc kusů.[3]

Základem byly dvě elipsy, v každé v nich byl bazén pro vodní a bahenní rostliny. Elipsy byly rozděleny cestičkami, takže návštěvník mohl pozorovat rostliny zblízka. Další plochy tvořily moduly některých oblastí Prostějovska, z nichž každá má specifickou flóru. Údržba byla v letech 1950 - 1960 hodnocena jako nevalná,[4] rostliny byly zaplevelené nebo nedoplněné, protože se často měnil personál. Místo přírodních rostlin byly po roce 1960 vysázeny skalničky a trvalky. V roce 1977 bylo v botanické zahradě 1500 označených taxonů[4] z různých částí světa. Okrasné dřeviny jsou vysázeny jako estetické doplňky, hlavní význam má botanická sbírka. Součástí je rozárium s 50 kultivary růží.[4]

Dendrologická část, která byla původně vysázena kolem kostela sv. Petra byla začleněna do veřejné zeleně a pro kvalitu údržby tak většina dřevin postupně uhynula nebo byla zničena.[4] Ve druhé polovině třicátých let byl součástí zahrady i zookoutek, který měl zvýšit přitažlivost zahrady pro návštěvníky avšak zvířata nebyla chována v uspokojivém stavu.[3]

Zahrada prakticky zničena ve válečných letech, kdy byly v jejím sousedství kasárna německé armády.[3] V roce 1966 se zahrada stala součástí městských parků a velkým úsilím města se podařilo obnovit některé plochy. V roce 1989 opět hrozilo že botanická zahrada bude zrušena a jako pozemek se stane majetkem kasárna československé lidové armády. Avšak prostějovská pobočka ochránců přírody a především studentská organizace ochránců přírody na gymnáziu J. Wolkra pomohl prosadit, aby zahrada nebyla zrušena.[3]

V roce 2012 měla botanická zahrada rozlohu asi čtyři a půl tisíce metrů čtverečních a na provoz zahrady, magistrát města poskytuje dotaci asi sedm set padesát tisíc korun ročně.[5] V roce 2012 bylo zastupitelstvem rozhodnuto, že bude přejmenována na „Botanickou zahradu Petra Albrechta“. Při změně územního plánu zastupitelstvo zahrnulo část botanické zahrady do ploch určených pro výstavbu, ale podle prohlášení zastupitelů jde o nedorozumění a nejde o záměr část zahrady zastavět.[6]

V roce 2014 je v botanické zahradě 1500 rostlin ze 105 čeledí a menší počet dřevin.[7]

Zahrada má v roce 2014 rozlohu čtyři a půl tisíce metrů čtverečních a je zaměřena na prezentaci regionální flóry - Kosíř, Předina, Grygov, Hněvotínské skály jak byla zpočátku koncipována. Stejně jako na v roce 1977, kdy byla v neutěšeném stavu a zaměřena na pěstování skalniček, má 1500 rostlin ze 105 čeledí a okrasné dřeviny pro ozdobu, na stejné rozloze.[7][4] V zahradě bylo na konci 20. století mimo jiné rostliny z čeledi vřesovcovité asi 200 ks velkokvětých pěnišníků.