Borovice přímořská

Tento strom je charakteristický svou plochou a širokou korunou.[3] Kmen je zakřivený již u mladých stromů. Zakroucené větve vytvářejí mezi sebou velký prostor. Díky tomu koruna borovice přímořské působí volným dojmem.[3]

Borka je u mladých exemplářů světle šedá, stárnutím stromu tmavne až do černo červené barvy a je brázditá i šupinatá.[3]

Jehlice jsou žlutě až tmavě zelené, pevné, asi 2,5 mm tlusté.[2] Délka se pohybuje mezi 13 a 23 cm.[2] Na brachyblastech vyrůstají po dvou (méně často i po třech) a na stromě vydrží až 4 roky.[2]

Samičí šištice se vyskytují na mladších letorostech.[3] Jsou zpočátku zelenavé potom světle hnědé, dorůstají až do 18 cm.[2] Tvarem oválné, na šupinách šišek je trn, který není ostrý. Na větvích jsou rozloženy v přeslenu po pěti šišticích.[2] Po svém vysemenění zůstávají obvykle na stromě ještě několik let.

Během dubna až května.

Borovice přímořská je nenáročná na půdu (nejvíce ji vyhovují kyselé a písčité půdy),[2][3] dobře snáší i sucho. Nesnese však zimu, která panuje ve střední Evropě.[2]

Tato borovice se nejvíce vyskytuje u západního pobřeží Středozemního moře.[2][3] Hojně je také vysazována u pobřeží Atlantského oceánu (Francie, Portugalsko). Avšak lesnicky je nejvíce využívaná především v jižní Africe, kde je tímto stromem osázena velká část území.[3]

Ve Francii se borovice přímořská využívá především ve stavebnictví a v papírenckém průmyslu. Pryskyřice, která je v tomto stromě obsažena ve značném množství, je využívána na výrobu terpentýnu a kalafuny.[3]

• 
  Les borovice přímořské
• 
  Šištice
• 
  Borka
• 
  Výskyt v Evropě