Boris Ivanovič Osipov

Boris Osipov se narodil 5. prosince roku 1938 v osadě Jurgamyš v Čeljabinské oblasti, nyní spadající do Kurganské oblasti. Pocházel z rodiny se třemi dětmi: měl bratra Anatolie a sestru Inu.[2]

Studoval na historicko-filologické fakultě na Kurganské státní univerzitě. V roce 1958 byl z politických důvodů vyloučen z univerzity a z komunistického svazu mládeže (rusky: комсомол).[3] Začal tedy pracovat jako reklamní umělec v kině. Roku 1961 na této univerzitě dokončil dálkové studium na historicko-filologické fakultě.V roce 1965 dokončil dálkové studium na univerzitě v Samaře se specializací na ruský jazyk. Při studiu pracoval jako učitel ve vesnických školách v Kurganské oblasti.

Po absolvování byl jedním z pedagogů poslán na katedru ruského jazyka na Barnaulskou univerzitu. V roce 1969 obhájil svoji disertační práci a stal se odborným asistentem. V roce 1974 však musel kvůli konfliktům v ruských regionech změnit místo zaměstnání. V letech 1974–1976 pracoval na Shuyaské univerzitě.[2] V roce 1976 byl pozván na Udmurtskou univerzitu, kde pracoval jako docent a od roku 1982 jako profesor na katedře ruského jazyka. V roce 1980 na Leningradské státní univerzitě obhájil svou disertační práci.

Od roku 1986 pracoval na státní univerzitě v Omsku.[4] V letech 1987–1992 byl děkanem filologické fakulty, od roku 1987 také vedl katedru obecné lingvistiky.[3] Od roku 1989 byl vedoucím postgraduálního studia zaměřeného na ruský jazyk.[2]

Byl členem Ortografické komise spadající pod Ruskou Akademii věd.[5]

Boris Osipov zemřel po krátké nemoci 10. února v Omsku.[6] Až do poslední chvíle přednášel na Omské univerzitě.[7]

Je autorem mnoha monografií, vědeckých prací a několika učebnic. K roku 2018 však žádné z jeho děl nebylo přeloženo do českého jazyka.