Bohumil Muzikant

Po maturitě na gymnáziu v Kroměříži vstoupil do československé armády, kde působil jako důstojník z povolání až do začátku okupace. Po rozpuštění armády se vrátil domů, již tehdy s úmyslem emigrovat do zahraničí.

První pokus překročit hranice protektorátu do Polska se nezdařil. V lednu 1940 však úspěšně překročil hranice na Slovensko, odkud se přes Maďarsko, Jugoslávii, Řecko a Turecko dostal do Libanonu. Zde byl zařazen do jednotky chystající se na cestu do Francie.

Do Francie dorazil do středomořského přístavu Agde, kde se soustřeďovali českoslovenští uprchlíci, hlásící se do armády. Přidělen byl k 1. pluku československé divize, se kterým se v červnu 1940 účastnil obranných bojů francouzské armády. Poté, co němci odrazili francouzský odpor, byla divize nucena ustoupit na jih až k přístavu Sète, odkud se na egyptském parníku v anglických službách přeplavila do britského Liverpoolu. Odtud se 13. června, den po připlutí, přesunula do stanového tábora v parku Cholmondeley.

V Anglii se podílel zejména na protiletecké obraně a obraně pobřeží. Roku 1942 prodělal parašutistický výcvik, pro případ výsadku v Protektorátu.

V roce 1944 byl spolu s dalšími asi 50 československými důstojníky převelen do Sovětského svazu, kde měl doplnit velitelský sbor 1. československé samostatné brigády v SSSR. Kapitán Muzikant byl přidělen k 2. paradesantní brigádě pod velením podplukovníka Vladimíra Přikryla, se kterou se účastnil těžkých bojů v podhůří Karpat.

Dne 10. října 1944 přiletěla brigáda na letiště Tri Duby, aby pomohla v bojích Slovenského národního povstání. Zapojila se do obranných bojů v okolí Zvolena a Dobré Nivy.

Po porážce povstání, se brigáda na Přikrylův rozkaz rozdělila na několik menších skupin a přešla na partyzánský způsob boje. Jedné z těchto skupin velel kapitán Muzikant. V těžkých podmínkách, kdy vojáci strádali hladem a zimou, se 15. února 1945, po třech a půl měsících partyzánského boje probili u Brezna nad Hronom k postupující sovětské armádě.

Dne 28. května 1945 navštívil, tehdy už v hodnosti štábního kapitána, rodné Loštice, kde byl svými spoluobčany vítán jako hrdina.

I po válce zůstal u armády. Sloužil v Hradci Králové, Českých Budějovicích, ve Vysokém Mýtě a Rokytnici. V letech 1946 až 1948 absolvoval v Praze Válečnou školu, do roku 1954 byl náčelníkem vojenského učiliště v Hranicích a v Praze přednášel taktiku. Vojenskou kariéru zakončil v hodnosti plukovníka jako náčelník vojenského učiliště v Praze.

Jako účastník československého zahraničního odboje i on pocítil represe komunistického režimu, i když zdaleka ne v takové míře, jako mnoho jeho kolegů. V roce 1958 byl ve svých 44 letech předčasně poslán do zálohy a ocitl se bez zaměstnání. Našel si pak práci jako frézař, později se stal správcem budov Fakulty jaderné fyziky v Praze. Při zaměstnání vystudoval vysokou školu a získal titul inženýra.

Zemřel v Praze 23. května 1986.