Bohumil Šrámek

Narodil se 19. května 1903 v Souši u Mostu jako syn horníka[2] Jana Šrámka původem z Bezděkovce u Přeštic a jeho manželky Josefy roz. Burdové z Kaznějova.[1]

Podle oficiálního životopisu, zveřejněného při nástupu do ministerské funkce, se vyučil kotlářem a zámečníkem. Za první republiky se zapojil do dělnického hnutí a v šestnácti letech vstoupil do Svazu kovodělníků. Byl členem mládežnické politické organizace, spojené se socialistou Bohuslavem Vrbenským. Na Mostecku spoluzakládal pobočku Svazu přátel SSSR. Během okupace se jako dělník v ervěnické elektrárně účastnil protifašistického odboje (bez dalších podrobností). Po osvobození r. 1945 vstoupil do KSČ a zastával řadu stranických a veřejných funkcí.[2]

Ministrem se stal 31. ledna 1953, kdy vláda Antonína Zápotockého z důvodu „dalšího zlepšení řízení některých odvětví hospodářství a kultury“ na mimořádné schůzi rozdělila několik ministerstev. Z dosavadního Ministerstva paliv a energetiky, vedeného Václavem Pokorným, se vyčlenilo samostatné Ministerstvo energetiky a Bohumil Šrámek byl jmenován do jeho čela. (Václav Pokorný pokračoval ve vládě jako ministr paliv.) Slib do rukou prezidenta republiky složil 2. února.[3] Před nástupem do úřadu pracoval jako ředitel oblastní správy elektráren v Mostě.[3][4]

Ministerskou funkci vykonával jen krátce. 11. září 1953 rozhodla vláda o opětovném sloučení obou nových ministerstev do jediného Ministerstva paliv a energetiky a do jeho čela jmenovala Josefa Jonáše. Šrámek spolu s několika dalšími ministry, uvolněnými během této reorganizace, přešel „na jiné stranické, státní a hospodářské funkce“.[5][6][7] Například v únoru 1954 se jako náměstek ministra paliv a energetiky účastnil konference o výrobě parních kotlů a turbín.[8]