Boeing X-37

V roce 1999 vybrala NASA společnost Boeing, aby vyvinula a vyrobila malý kosmický raketoplán na základě dřívějšího projektu Boeing X-40. První fáze projektu trvala čtyři roky a stála 192 milionů USD. Druhá fáze projektu začala v roce 2003 a měla stát 301 milionů USD[2], v roce 2004 však program převzala vojenská agentura DARPA a program se stal utajeným.[1]

X-37 měl být původně na oběžnou dráhu vynášen v nákladním prostoru raketoplánů, z ekonomických důvodů došlo ke změně na vynášení pomocí raket Delta IV nebo srovnatelných. Design X-37 vychází z amerických raketoplánů. Mezi úkoly X-37 mělo patřit např. setkání se satelity na oběžné dráze včetně doplnění paliva či výměny vadných solárních panelů pomocí robotické ruky.[3]

Prototyp označovaný jako X-37A neobsahoval pohonnou jednotku a byl od roku 2005 testován jako pevně připojený k letounu Scaled Composites White Knight,[4] který byl použit při vypouštění raketoplánu SpaceShipOne. První samostatný let absolvoval X-37A 7. dubna 2006, kdy po vynesení letounem White King klouzavým letem klesl a přistál na Edwardsově letecké základně.[5] V roce 2006 následovaly další lety.

X-37B po návratu z prvního orbitálního letu

V listopadu 2006 Letectvo Spojených států amerických oznámilo, že pro své účely vyvíjí vlastní variantu nazvanou jako X-37B Orbital Test Vehicle (OTV).[6] Plavidlo je vynášena na nízkou oběžnou dráhu pomocí běžné rakety, díky své velikosti se vejde do aerodynamického krytu. Dosud byla používána raketa Atlas V, na misi OTV-5 byl vynesen nosičem Falcon 9. Tato varianta je schopna, za použití solárních panelů pro napájení systémů, setrvat na oběžné dráze až stovky dní, dosavadní rekord je 779 dní na orbitě[7]. Raketoplán je pokryt tepelným štítem, podobně jako Space Shuttle. Ten umožňuje návrat zpět na zem, kde automaticky přistává na dráze podobně jako běžné letadlo. Vzhledem k tomu, že je celý program utajen, jsou další cíle programu známy jen velmi obecně. Vyrobeny byly zatím zřejmě dva exempláře, třetí je ve výrobě.

Raketoplán není schopen nést lidskou posádku, to je plánováno až u verze X-37C.

V říjnu 2014 NASA potvrdila, že raketoplány X-37B, dosud umístěné ve Vandenbergově letecké základně, budou umístěny v Kennedyho vesmírném středisku v Orbiter Processing Facility 1 a 2, kde byly v době aktivní služby umístěny raketoplány Space Shuttle. V rámci testů bylo také ověřeno, že X-37B může používat i přistávací dráhy dříve používané Space Shuttle.[8]

OTV-2

Druhý orbitální let druhého exempláře X-37B probíhal od 5. března 2011 pod označením USA-226 či OTV-2. Místo původně uváděných devíti měsíců se raketoplán vrátil až po 469 dnech, 16. června 2012, kdy v pořádku přistál opět na Vandenbergově letecké základně.[11]

Start rakety Atlas V vynášející X-37B ke třetímu orbitálnímu letu

V roce 2011 společnost Boeing oznámila, že plánuje vývoj zvětšené (o 65 až 80 %) varianty X-37B, která má být označena X-37C a umožnit přepravu až šesti kosmonautů.[20]