Boeing P-8 Poseidon

Ministerstvo obrany USA chce, aby se na letounu podíleli i potenciální zahraniční uživatelé.

Australský ministr obrany 20. července 2007 oznámil, že P-8A byl vybrán jako preferované letadlo, které nahradí flotilu letounů AP-3C Orion sloužících u Australského královského letectva (RAAF) ve spojení s bezpilotním letounem (později byl vybrán Northrop Grumman MQ-4C Triton). Vyřazení posledních letounů AP-3C Orion u RAAF bylo plánováno na rok 2018, tedy po jejich téměř třicetileté službě.[16] Připravován byl rovněž podpis mezistátní dohody, která by Austrálii pomohla v přístupu k utajovaným údajům a pomohla jí zadat vlastní požadavky.[17] V březnu 2009 velitel australského letectva prohlásil, že RAAF by mohlo letouny P-8A zařadit do služby v roce 2016.[18] V březnu 2014 australská vláda schválila nákup osmi letounů P-8A v hodnotě 3,6 miliard dolarů.[19] Později se objednávka zvětšila na 12 letounů. První exemplář byl RAAF předán 17. listopadu 2016.[20] V březnu 2017 byly ve službě dva letouny.[21] Poslední dvanáctý letoun RAAN převzalo v prosinci 2019.[22] V prosince 2020 byly objednány další dva letouny, čímž jejich celkový počet stoupne na 14 kusů.[23]

Operátoři indického P-8I

Indický P-8I s protilodními střelami Harpoon pod křídly

V lednu 2008 společnost Boeing navrhla letoun P-8I Neptune, což je upravená exportní verze letounu P-8A pro indické námořnictvo.[24] Tato verze má některé specifické vybavení, například radar Telephonics APS-143 OceanEye a detektor magnetických anomálií (MAD). Dne 4. ledna 2009 indický ministr obrany podepsal dohodu se společností Boeing na dodání osmi letounů P-8I za celkovou cenu 2,1 miliardy dolarů. Tyto letouny nahradí zastaralé turbovrtulové letouny Tupolev Tu-142M.[25][26] První P-8I vzlétl v Rentonu 28. září 2011. Po zástavbě vojenských systémů podstoupil v USA celý zkušební program, zakončený 7. července 2012. První Poseidon byl Indii dodán 15. května 2013,[27] čtvrtý pak v květnu 2014.[28] Všech osm strojů bylo dodáno do konce roku 2015 a indická strana uplatnila opci na další čtyři kusy, které mají u námořního letectva nahradit stroje Iljušin Il-38.[29] V prosinci 2019 indické ministerstvo obrany potvrdilo zakoupení dalších šesti letounů, takže jejich celkový počet se zvýší na 18 kusů.[30]

Jižní Korea roku 2019 objednala šest letounů pro námořnictvo Korejské republiky. První má být dodán roku 2022. Předpokládá se, že jejich lokální označení bude P-8K.[31]

Britská vláda v listopadu 2015 oznámila plán objednat devět kusů letounu pro potřebu Royal Air Force.[29] V červenci 2016 britské ministerstvo obrany potvrdilo objednávku devíti letounů P-8A, které budou operovat ze základny RAF Lossiemouth ve Skotsku. Mezi jejich hlavní úkoly bude patřit ochrana britských jaderných ponorek a nových letadlových lodí třídy Queen Elizabeth. Své dosud poslední námořní hlídkové letouny Hawker Siddeley Nimrod přitom RAF bez náhrady vyřadila roku 2010 a zkušenosti britských leteckých osádek na poli námořního hlídkování byly od té doby udržovány za pomoci programu stáží u spojeneckých ozbrojených sil, včetně perutí US Navy vybavených typem P-8 Poseidon.[32] Britské letouny nesou označení Poseidon MRA Mk.1.[33] První letoun RAF převzalo v říjnu 2019 a na britské půdě první stroj přistál 4. února 2020.[34] Počáteční bojové připravenosti IOC (Initial Operational Capability) britské letouny Poseidon MRA Mk.1 dosáhly v dubnu 2020.[35] Všechny objednané letouny mají být dodány do ledna 2022.

Norské ministerstvo obrany oznámilo záměr zakoupit pětici letounů P-8A Poseidon, které by nahradily šestici norských P-3 Orion a trojici strojů Dassault DA-20.[36] Na konci roku 2016 s prodejem souhlasila americká administrativa.[37] V březnu 2017 bylo objednáno pět letounů, jejichž dodávky proběhnou v letech 2021–2022.[38]

V červenci 2018 novozélandský premiér Winston Peters oznámil, že země zakoupí čtyři letouny P-8 Poseidon, které ve službě nahradí stávající P-3K2 Orion.[39] Pro letouny bude vybudováno zázemí na letecké základně Ohakea.

Německo schválilo nákup pěti letounů P-8 Poseidon, které mají od roku 2024 nahradit zastarávající hlídkové letouny P-3C Orion. Kromě typu P-8 byly posuzovány ještě hlídkové letouny na bázi menších turbovrtulových typů Airbus C-295 a ATR 72, ale nakonec byl zvolen nejvýkonnější americký letoun.[40]

• Varianta vyráběná pro US Navy a Royal Australian Air Force.

• Varianta vyráběná pro indické námořnictvo.

• Varianta vyráběná pro Britské královské letectvo.

• Posádka: 9 (2 letový personál, 7 obsluha systémů)
• Rozpětí: 37,64 m
• Délka: 39,47 m
• Výška: 12,83 m
• Nosná plocha: ? m²
• Plošné zatížení: ? kg/m²
• Prázdná hmotnost: 62 730 kg
• Max. vzletová hmotnost : 85 370 kg
• Pohonná jednotka: 2× dvouproudový motor CFM56-7B
• Výkon pohonné jednotky: 120 kN

• Cestovní rychlost: 818 km/h ve výšce ? m
• Maximální rychlost: 907 km/h ve výšce ? m
• Dolet: 2 220 km (+4 h vytrvalost na pozici)
• Dostup: 12 500 m (41 000 ft)
• Stoupavost: ? m/s (? m/min)

• 5× střela, mina nebo torpédo ve vnitřní pumovnici
• 6× střela, mina nebo torpédo na vnějších závěsnících

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Boeing P-8 Poseidon na anglické Wikipedii.

• SOUŠEK, Tomáš. P-8 Poseidon připraven k operačnímu nasazení. Letectví a kosmonautika. Srpen 2013, roč. 92., čís. 8, s. 50–54. ISSN 0024-1156.

• Boeing 737

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Boeing P-8 Poseidon na Wikimedia Commons
• Schematický plánek letounu P-8A s popisem (anglicky)
• Údaje o P-8 na serveru Navy.mil Archivováno 11. 7. 2007 na Wayback Machine (anglicky)
• P-8 na stránkách výrobce Boeing.com (anglicky)
• Stránka o MMA na Globalsecurity.org (anglicky)
• Boeing P-8A na stránkách Defense-Update.com (anglicky)