Bodlok pestrý

Většinu těla bodloka pestrého pokrývá výrazná, královská modř. Na vrchní, temenní části těla se táhne tmavě modrý, až načernalý pruh, vedoucí po celé délce až k ocasu. Prsní a kaudální ploutve jsou jasně žluté.[3] Zbarvení se v průběhu života mění. Mladí bodloci mají tělo zbarvené do jasně žluté a pokryté modrými skvrnami v blízkosti očí. Dospíváním se jejich tělo postupně zbarvuje do modra. Velikost dospělých jedinců se pohybuje v průměru mezi 25 až 31 cm na délku a dosahují v průměru 600 g. Samci jsou zpravidla větší než samičky.[4] Tělo bodloka pestrého obsahuje celkem 9 hřbetních trnů, 19–20 měkkých hřbetních paprsků, 3 anální trny a 18–19 měkkých análních paprsků.[5] Kaudální hřbet bodloka pestrého obsahuje toxiny, které způsobují ochromení a bolest malým dravcům. Člověku tyto toxiny způsobí bolest a podráždění. Kaudální hřbet je rovněž velmi ostrá, a tudíž ji bodlok využívá, pokud se cítí být ohrožen.[4]

Bodlok pestrý je ryba výhradně mořská, nachází se v tropických a subtropických pobřežních oblastech, kde jsou teploty přibližně mezi 24–26 °C. Nachází se v hloubkách mezi 2 až 40 m.[6]

Vyskytují se poblíž korálů, a to především u pórovníku kulatého (Pocillopora eydouxi), který jim slouží jako ochranná skrýš a útočiště, pokud se cítí ohroženi. Korálové útesy jim rovněž slouží jako zdroj potravy, rostlinný materiál a řasy jsou důležitou složkou potravy bodloka.[3] Bodlok pestrý se vyskytuje v Indickém a rovněž Tichém oceánu.[5]

Bodlok pestrý se přirozeně vyskytuje v početných skupinách, které tvoří samice i samci. Na počátku rozmnožování skupina plave směrem vzhůru, při čemž uvolňuje do moře pohlavní buňky, gamety, které jsou rozptýleny ve vodním sloupci. Zrychlené plavání směrem vzhůru umožní promíchaní a rozptýlení těchto gamet (spermií a vajíček).[3] V oblasti Pacifiku dochází nejčastěji k tření v období od prosince do černa. V oblastech, kde nejsou výrazné odchylky teplot vody během roku, může docházet k tření po celý rok. Během jednoho tření může samice bodloka vypustit až 40 000 vajíček. K vylíhnutí larev dochází v průměru po 25 až 28 hodinách. Larvy jsou malé a průsvitné mají pouze základní kaudální trny. Dosáhnutí jejich sexuální zralosti pak určujeme podle jejich velikosti. Samci dosahují sexuální zralosti při délce přibližně 11 cm a samičky při délce přibližně 13 cm. Odpovídá to přibližně veku 9–12 měsíců. Ve volné přírodě se bodlok může dožít až 30 let. V zajetí, v akváriích je náchylnější k nemocem a jeho průměrná délka života je 12–14 let, s maximem 20 let. U tohoto druhu ryb nebyl pozorován žádný typ rodičovství či péče o potomky.[4]

Bodlok pestrý je pouze výjimečně viděn osamoceně. Většinou žije ve skupinách, přičemž není výjimečné, že tyto skupiny tvoří i jiné rody bodloků, jako například Acanthurus, Ctenochaetus, Zebrasoma či Prionurus. Mezi samci je popsáno soupeření a násilné chování, během něhož samci okolo sebe krouží a vystavují svůj kaudální hřbet, jež je velmi ostrý a jedovatý a který využívají rovněž v boji proti dravcům. Dominantní samci si takto vyhrazují své společenské postavení a vyhraňují si své území. Pokud má bodlok strach, schovává se v korálech či za kameny. Pokud se cítí být ohrožený dravcem, hraje mrtvého, leží na boku a nehýbe se.[4]

Bodloci komunikují změnou barvy svého těla, která je ovlivněná jejich aktuálním vnímáním prostředí. Pokud je bodlok ve stresu, jeho modré zbarvení je sytější, a naopak černé skvrny mohou vyblednout. Ostatní ve skupině mohou tuto barevnou změnu zpozorovat a připravit se tak na možné problémy či ohrožení.[4]

Bodlok pestrý je všežravý. Je stravu tvoří plankton, ale především řasy, které vytrhávají pomocí svých zoubků ze skal a korálů. Tím zamezují přemnožení řas, které by jinak mohly korály zahubit. Rovněž se živí zooplanktonem, mořskými rostlinami či mikrořasy.[4]

Mezi nejčastější predátory bodloka patří tuňák (Thunnus), kranas rudý (Caranx ruber) či kanic tygří (Mycteroperca tigris). Jako ochrana před predátory mu slouží ostrý kaudální hřbet, který je rovněž jedovatý a obsahuje toxiny, čímž mohou způsobit nepříteli značnou bolest. Výhodu proti predátorům rovněž bodloku přináší jeho život ve skupinách. Pokud tedy bodloka ohrozí predátor, tato supina se semkne a společně predátora obklopí a zaútočí na něj. V boji proti predátorům mu také slouží jeho zbarvení, které dává najevo, že má jedovatý hřbet.[4]

Vzniklo ve spolupráci s Českou zemědělskou univerzitou v Praze.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu bodlok pestrý na Wikimedia Commons
• Taxon Paracanthurus hepatus ve Wikidruzích