Bobří války

Irokézové obývali oblast v dnešním státě New York na jih od jezera Ontario a na západ od řeky Hudson. Toto jejich území tvořilo jakýsi etnický ostrov – ze severovýchodu, východu a jihovýchodu bylo obklopeno algonkinskými národy (včetně Šóníů na jihozápadě na území dnešního státu Ohio) - vesměs nepřátel Irokézů. Na severozápadě sídlili další nepřátelé: kmenové svazy Huronů a Petunů (Tionontati) patřící do irokézské skupiny jazyků a konfederace Neutrálů, taktéž hovořící irokézským jazykem. Tyto svazy žily na jižním pobřeží Huronského, západním pobřeží Ontarijského a severním pobřeží Erijského jezera. Dále na západ to byli Eriové sídlící jižně od stejnojmenného jezera a algonkinské kmeny z okolí Huronského, Michiganského a Hořejšího jezera. Na jihu se pak liga nacházela ve válce se Susquehannocky, dalším irokézsky hovořícím kmenem. Pokud by se sečetla bojová síla všech těchto kmenů a kmenových svazů, převyšovala by počtem svých bojovníků Irokézskou ligu mnohonásobně. Je s podivem, že Irokézové dokázali bojovat proti mnoha těchto kmenům téměř zároveň. Hlavním důvodem byl nekoordinovaný postup jejich nepřátel, dovednost Irokézů nasadit najednou velkou útočnou sílu, schopnost nelítostného postupu a rovněž tak obratné diplomatické lavírování.

Již roku 1603 založil Champlain útočnou alianci proti Irokézům. Jeho počínání mělo jednoduché komerční odůvodnění: kanadští Indiáni byli francouzskými překupníky drahocenných kožešin a Irokézové těmto obchodům neustále překáželi. První boje vypukly v roce 1609 a dopadly ve prospěch Francouzů a jejich indiánských spojenců. Champlain, který památnou bitvu u jezera, jež nyní nese jeho jméno, v podstatě rozhodl, k tomu napsal: „Postupoval jsem vpřed až jsem byl asi 30 metrů od nepřátel, kteří zastavili a zírali na mě... Když jsem spatřil, že začínají napínat luky ke střelbě, zamířil jsem svou arkebuzu a vystřelil na jednoho ze tří jejich náčelníků. Dva z nich se okamžitě skáceli mrtví, třetí byl zraněn a zemřel krátce poté. Arkebuzu jsem měl nabitou 4 kulemi zároveň.“[2] Mohawkové se rozprchli a Algonkiné a Montagnaisové, které Francouzi doprovázeli, mohli slavit velké vítězství.[3] Dále poznamenal:„Nepřišel jsem s jiným záměrem, než vyvolat válku.“[4] V roce 1610, Champlain s francouzskou posádkou pomohl Algonkinům a Huronům ubránit se velkému nájezdu Irokézů. O pět let později, v roce 1615, se Chamlain přidal k huronskému nájezdu a pomáhal v obléhání irokézské opevněné vesnice. S největší pravděpodobností se jednalo o Onondagu, vesnici ležící v dnešním státě New York. Celý útok nakonec selhal a Champlain byl poraněn.[5] V roce 1610, založili Nizozemci obchodní středisko na samém okraji irokézského teritoria, čímž dali Irokézům možnost obchodovat s Evropany. Ti v tom případě nepotřebovali spojenectví s okolními kmeny, které už byly spojenci Francouzů a které takto obchodovali. Nové obchodní středisko umožňovalo Irokézům obchodovat se svými kožešinami a kupovat cenné zbraně. Tímto začal rozsáhlý lov, přičemž Irokézům šlo jen o získání dalších a dalších kožešin.[6]

V roce 1628 Mohawkové porazili Mohykány a položili základy monopolního obchodu s kožešinami, přičemž hlavními kupci byli Nizozemci ze své pevnosti Orange, v kolonii Nové Nizozemí. Irokézové, a zvláště Mohawkové, se začali spoléhat na výměnu svého zboží kvůli nákupu střelných zbraní a dalšího evropského zboží. Hlavním účelem bylo vlastní přežití a živobytí. Kolem roku 1640 byli Irokézové plně vyzbrojeni evropskými zbraněmi, které jim dodávali Nizozemci. Začali využívat svých rostoucích odborných znalostí s palnými zbraněmi ve svůj prospěch v neustálých válkách vedených s Hurony, Algonkiny a jinými tradičními nepřáteli. Francouzi zatím zakázali dodávat svým indiánským spojencům palné zbraně. Existovaly výjimky, kdy bylo možné, aby zbraně dostali jednotlivci, kteří přešli na křesťanskou víru. I když irokézské války byly ze začátku zaměřené na jejich tradiční nepřátele (Algonkiny, Hurony, Mohykány, Montagnany apod.), aliance těchto kmenů s francouzskými kolonisty často přiváděly do krvavých a krutých sporů přímo Irokéze a evropské kolonisty.

Potřeba zisku střelných zbraní měla za následek nadměrný lov a urychlené vyhubení bobří populace. Kolem roku 1640 tato zvířata nadobro zmizela z údolí Hudsonovy řeky. Někteří historikové^[kdo?] tvrdí, že války byly urychleny trvalým nedostatkem bobří populace v oblastech spravovaných Irokézy v polovině 17. století. Střediska obchodu se posunula na sever do chladnějších oblastí (jih dnešní provincie Ontario), které byly spravovány Neutrály a Hurony, blízkými obchodními partnery Francouzů. Irokézové byli odsunuti jinými národy z oblasti, co se týká obchodu s kožešinami. Neustále ohrožováni nemocemi a úbytky své populace, Irokézové zahájili agresivní kampaň za účelem rozšířit svou oblast kontroly.