Bnej Jehuda

Nachází se v nadmořské výšce 345 metrů. Leží cca 15 kilometrů východně od města Tiberias, cca 65 kilometrů východně od Haify a cca 118 kilometrů severovýchodně od centra Tel Avivu. Bnej Jehuda leží na náhorní plošině v jižní části Golanských výšin, na okraji prudkého zlomu, který se západně od osady propadá směrem ke Galilejskému jezeru.

Je situována v oblasti s hustou sítí zemědělského osídlení, takřka výlučně židovského, tedy bez arabských sídel. Na dopravní síť Golanských výšin je napojena pomocí lokální silnice číslo 789, jež vede k severu ke Galilejskému jezeru a k jihu, kde se napojuje na silnici číslo 98 - hlavní severojižní komunikaci v tomto regionu. Bnej Jehuda tvoří střed územně prakticky souvislé sídelní aglomerace, do které patří ještě další zemědělské obce Afik, Giv'at Jo'av a Ne'ot Golan.

Bnej Jehuda leží na Golanských výšinách, které byly dobyty izraelskou armádou v roce 1967 a jsou od té doby cíleně osidlovány Izraelci. Tato vesnice byla založena v září 1971. Od počátku byla zamýšlena jako středisková obec, která bude poskytovat služby vesnicím v celém regionu jižních Golanských výšin.[3] Podle oficiálních statistik došlo k založení osady v roce 1972.[2]

Historie novověkého židovského osidlování v této oblasti je ale staršího data. Už v roce 1887 členové organizace Aguda Bnej Jehuda (אגודה בני יהודה) ze Safedu zakoupili s finanční pomocí britského spisovatele a cestovatele Laurence Oliphanta pozemky nedaleko odtud za účelem zřízení zemědělské osady.[4] Tato první vesnice Bnej Jehuda ale stála cca 25 kilometrů severovýchodně od té nynější, poblíž současného mošavu Kešet.[5] Osadníci se ovšem na místě nedokázali udržet kvůli odlehlosti a drsným přírodním podmínkám a po smrti Oliphanta (zemřel roku 1888) byla vesnice opuštěna. V roce 1890 se odehrál druhý pokus o osídlení. Vesnice byla nyní založena již blíž současné lokalitě, jen o něco dále k západu. Přistěhovalo se sem deset židovských rodin, ale po krátké době svou snahu vzdaly. Potřetí se osadu Bnej Jehuda pokusili založit v roce 1898. Z deseti rodin jich zde k roku 1913 zůstalo jen pět a potom tu žila už jen jedna rodina (Bernsteinových). V roce 1920 byla i ona vypuzena po útoku Arabů, při kterém zemřela matka a jeden její syn.[4]

Ve zprávě z roku 1977 vypracované pro Senát Spojených států amerických se počet obyvatel odhadoval na 420. Osadníci patřili mezi stoupence Izraelské strany práce. V osadě fungoval tehdy průmysl zaměřený na dodávky pro Izraelské vojenské letectvo.[3] Až do roku 1981 fungovala osada jako sídlo obývané výlučně zaměstnanci tohoto podniku (התעשיה גולן). Teprve pak se změnila v běžnou osadu, která umožňovala přistěhování i individuálním členům.[6]

V Bnej Jehuda fungují mateřské školy a základní škola Micpe Golan (מצפה גולן), která slouží i obyvatelům okolních vesnic. V obci je synagoga, zdravotní středisko, banka, krytý plavecký bazén, sportovní hala, regionální knihovna, výstavní síň a další služby oblastního charakteru.[4] Na rozdíl od okolních vesnic není ekonomika Bnej Jehuda založena na zemědělství ale na průmyslu, službách a turistice. Některé prameny popisují vesnici jako mošav, ale mluví se o ní i jako o společné osadě (jišuv kehilati).[7]

Bnej Jehuda je sekulární osadou.[7] Jde o středně velké sídlo s dlouhodobě stagnující populací. K 31. prosinci 2014 zde žilo 1047 lidí. Během roku 2014 stoupla populace o 1,6 %.[1] Výhledově se plánuje, že obec navýší počet svých obyvatel na 350 rodin.[6] Podle jiného zdroje dokonce na 600 rodin.[7]