Blenheimský palác

Blenheimský palác z parku

Po mnoha důležitých vítězstvích ve válce o španělské dědictví se stal John Churchill národním hrdinou. Významnou politickou pozici si v zemi udržoval také prostřednictvím své ženy Sarah Churchillové, která byla blízkou přítelkyní a důvěrnicí královny Anny. I z tohoto důvodu panovnice darovala roku 1705 vévodovi královské panství Hensington, aby na něm vystavěl své sídlo. Na jeho vybudování přispěl značnou částkou i britský parlament. V době, kdy Marlborough válčil v Evropě, se na projektování budovy podílela také jeho manželka Sarah, která měla časté konflikty z architektem Johnem Vanbrughem. Jeho cílem bylo vytvořit velkolepý památník anglického národa, zatímco ona usilovala spíše o praktické rodinné sídlo.

Nádvoří blenheimského paláce na rytině z 18. století

V roce 1710 padla vláda Marlboroughových spojenců whigů a v té době také ztratila jeho žena vliv na královnu. V důsledku těchto událostí stát zastavil financování stavebního projektu a v roce 1712 byly na něm přerušeny všechny práce. Ke konci roku 1712 dokonce vévoda, který ztratil své pozice na královském dvoře a byl obviněn ze zpronevěry, odjel do dobrovolného exilu na evropský kontinent. Po smrti královny Anny se Marlborough roku 1714 vrátil do vlasti a rozhodl se na vlastní náklady stavbu dokončit. Dokončení prací převzal architekt Nicholas Hawksmoor, vliv na podobu paláce v závěrečné etapě jeho stavby, zvláště po vévodově smrti v roce 1722, měla opět jeho manželka Sarah Churchillová.

Vévodský rod Marlboroughů nebyl nikdy příliš bohatý, a proto po smrti svého zakladatele Johna Churchilla museli jeho potomci postupně v 19. století rozprodávat ostatní rodinný majetek, aby si Blenheimský palác mohli ponechat. Tísnivou finanční situaci rodu zachránil nakonec Charles Spencer-Churchill, devátý vévoda z Marlborough, který se v roce 1896 oženil s Consuelou Vanderbiltovou, bohatou dědičkou amerického železničního magnáta Williama Vanderbilta. Tento sňatek s rozumu odvrátil rodinný bankrot Marlboroughů a umožnil provést nákladnou opravu paláce.

Ten v současné době stále obývají potomci jeho zakladatele, kteří se rozhodli část jeho prostor i s okolním parkem komerčně využívat. Návštěvníci tak zde mohou navštívit mimo jiné motýlí dům, kde létají exotičtí motýli, zahradní bludiště, miniaturní železniční dráhu, restauraci a jiné atrakce. V paláci se pořádají například také svatby, konference a hudební představení.

Původní úprava parku byla barokní zahrada ve stylu Le Notreho, tu navrhli Vanbrugh a Wise. Park byl později výrazně upraven nejvlivnějším zahradním architektem ve vývoji anglického parku Lancelotem 'Capability' Brownem v romantizujícím stylu anglické zahrady.[1]