Nicholas Hawksmoor

Pocházel z rolnické rodiny, v osmnácti letech se stal učedníkem Christophera Wrena.[1] Podílel se na Wrenových projektech katedrály svatého Pavla a Greenwichské nemocnice i na přestavbě Hampton Court Palace. V letech 1689 až 1718 měl dozor nad stavbou Kensingtonského paláce.

Byl hlavním představitelem směru zvaného anglické baroko, vyznačujícího se monumentálním historizujícím pojetím. Inspiroval se antickou i gotickou architekturou, často používal bílý portlandský kámen. Jeho sklon k abstraktnímu pojetí architektury byl doceněn až ve dvacátém století.[2]

V Londýně vytvořil v rámci obnovy po požáru šest kostelů: St Alfege's Church (Greenwich), St George's Church (Bloomsbury), Christ Church (Spitalfields), St George in the East (Wapping), St Mary Woolnoth a St Anne's Limehouse.[3] Pro Oxfordská univerzita vytvořil administrativní budovu Clarendon Building. Dalším jeho významným dílem je venkovské sídlo v Easton Neston (hrabství Northamptonshire). Hawksmoorův cit pro historickou architekturu prokazují západní věže Westminsterského opatství, které po jeho smrti dokončil John James. Vytvořil obelisk na náměstí v Riponu. Spolu s Johnem Vanbrughem navrhoval Blenheimský palác a salety na zámku Howard.

Peter Ackroyd se volně inspiroval jeho životními osudy pro svůj román Hawksmoor.[4] Po Hawksmoorovi je pojmenována základní škola ve městě Towcester.

• 
  Kostel St Anne Limehouse
• 
  Mauzoleum v Castle Howard
• 
  Easton Neston House

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Nicholas Hawksmoor na Wikimedia Commons