Bitva u Sandepa

Po celé 19. století expandovali Rusové na Dálný východ a Japonci jen velice nelibě nesli jejich ambice v Mandžusku a severní Koreji. Ruské diplomacii se v roce 1898 podařilo Čínskému císařství vnutit 25letý pronájem poloostrova Liao-tung se strategickým přístavem Port Arthur na jihu. Tichomořská flotila získala celoročně nezamrzající přístav a výchozí bod pro kontrolu nad Žlutým mořem, Korejským zálivem a částí čínského pobřeží. Poslední kapkou pro Japonce bylo ruské rozhodnutí, že budovaná Transsibiřská magistrála povede přes jižní Mandžusko a Port Arthur bude na ni přímo napojen.

Rozkaz k útoku vydal generál Kuropatkin 25. ledna 1905. První ruský útok vedl na opevněnou vesnici Heikoutai, kterou Rusové dobyli. V plánu byl koordinovaný útok na japonské pozice v Sandepu z několika stran. Útočící jednotky ale neměly dostatečně přesné mapy a za velice nepříznivého počasí obsadily místo Sandepu sousední ves, kde se dostaly pod palbu japonského dělostřelectva. Místo záchrany jednotek reportoval Grippenberg na ruské velení obsazení Sandepa, a tak 27. ledna ve zbytečném útoku ztratili na 6 000 mužů. Následně se spolupráce jednotlivých ruských armád zcela rozpadla. Generál Kaulbars odmítl pokračovat v útoku, zatímco Grippenberg požadoval jeho pokračování. Mezitím generál Štakelberg, který vedl krvavý útok 27. ledna, neuposlechl rozkazy a na vlastní pěst se pustil do útoku. Podařilo se mu obsadit okolí Sandepa a postupoval dál na japonské pozice. Útok náhle zastavilo odvolání Štakelberga z funkce za neposlušnost a Kuropatkin nařídil stažení útočících jednotek od Sandepa. Prostí ruští vojáci, kteří poprvé od začátku války úspěšně postupovali v před, nebyli schopni rozhodnutí pochopit a jejich morálka ještě dále klesla. Japonci v protiútoku 29. ledna obsadili vesnici Heikoutai a obě armády byly na pozicích jako před bitvou[1].

Po neúspěšném útoku podal generál Grippenberg osobní žádost o uvolnění ze služby. Generál Kuropatkin žádosti vyhověl a nahradil ho ve velení 2. mandžuské armády generálem Kaulbarsem. Grippenberg po návratu do Ruska nařkl Kuropatkina ze zrady a neschopnosti a za původce celého neúspěchu označil právě jeho. Rusové ztratili při neúspěšném útoku téměř 14 000 mužů a japonské ztráty činily téměř 10 000 mužů. Takticky bitva skončila nerozhodně a nevedla, kromě personálních obměn v ruském velení, k žádnému posunu.

Japonská 3. armáda se spojila se zbytkem japonského vojska 19. února 1905. Rozhodující bitva proběhla na přelomu února a března 1905 u Mukdenu a stala se do začátku první světové války jednou z největších bitev historie. Japonci v ní slavili vítězství a následně tak i v celé válce.