Bitva u Monsu

Bitva u Monsu byla první velkou akcí britského expedičního sboru (BEF) za první světové války. Šlo o součást podpůrných akcí během hraničních bojů, ve kterých se Spojenci střetli s Německem na francouzských hranicích.

Bitva u Monsu
konflikt: první světová válka
Britští vojáci z regimentu Royal Fusiliers odpočívají na náměstí v Monsu před bitvou. Royal Fusiliers čelili nejtěžším bojům v bitvě a první z války získali Viktoriin kříž.
trvání: 23. srpna 1914 místo: Mons, Belgie výsledek: Německé taktické vítězství
strany
Spojené království	Německá říše Německá říše
velitelé
Sir John French	Alexandr von Kluck
síla
70 000 mužů	170 000 mužů
ztráty
1 600 mrtvých a pohřešovaných	5 000 mrtvých a pohřešovaných

23. srpna 1914 zaútočila německá 1. armáda na Britský expediční sbor, který se pokoušel zaujmout obrannou linii v délce 43 km kolem města Mons. V západní části se Britové chvatně zakopali podél Kanálu de Condé, kolem samotného města však museli hájit exponovaný výběžek fronty. Tam také podnikli Němci hlavní útok. Nejprve postupovala německá pěchota v typicky pochodovém útvaru a utrpěla velké ztráty britskou palbou. Malé britské síly odrážely jeden útok za druhým a držely své postavení. 24. srpna vydal britský generál John French rozkaz k ústupu, jelikož hrozilo obklíčení britských jednotek.