Bitva u Kann

Po potlačení žoldnéřského povstání hledalo Kartágo možnost, jak se vyrovnat s krutou ztrátou kolonií — ovšem způsobem, který by nevyvolal další střet s Římem. Volba padla na Španělsko. Země převážně osídlená keltským obyvatelstvem byla známa bohatým výskytem stříbra a nacházela se, alespoň zatím, mimo zájmovou sféru Říma. Na španělském pobřeží kromě toho ležela stará foinická kolonie — Gades (dnešní Cádiz), ideální přístav pro punskou flotilu. Vedením expedice byl pověřen Hamilkar Barkas. Caesarovými slovy: „Hamilkar přišel, viděl a zvítězil“. Nechtěl ale Keltibery pobít, nýbrž z nich udělat spojence. V roce 229 př. n. l. Hamilkar zemřel při obléhání města a velení se ujal Hasdrubal, který dokončil podmanění Španělska a založil zde nové město Carthago Nova (dnešní Cartagena). Řím se bál rychlého vzestupu Kartága a tak s ním uzavřel dohodu, která udávala hranici Španělska podmaněného Kartágem; touto hranici byla řeka Ebro. Po Hasdrubalově smrti (byl zabit otrokem) se velení ujal Hannibal.

Konzulové disponovali celkem 16 legiemi, z nichž osm bylo složeno z římských občanů. Ostatních osm legií náleželo spojencům. Odhad skutečné síly armád v pramenech kolísá. Vychází se však z toho, že uvedený počet legií odpovídá vojsku o síle 80 000 mužů; z nich 10 000 bylo určeno k ochraně kastra (římského tábora). Na břehu Aufidu tak proti sobě stály následující síly: na římské straně 55 000 těžkooděnců, kolem 8 až 9 tisíc lehkooděnců (velites) a 6 000 jezdců. Naproti tomu kartaginské vojsko sestávalo z 32 000 těžkooděnců, 8 000 lehkooděnců a 10 000 jezdců.

Počáteční rozmístění a římský útok.

2. srpna 216 př. n. l. za úsvitu opustila římská armáda na Varrův rozkaz oba vojenské tábory a zformovala se k boji na levém břehu Aufidu. Vojsko bylo rozděleno do 3 linií po dvanácti řadách, celkem tedy bylo římské vojsko uspořádáno v třiceti šesti řadách. Odstupy mezi legiemi a manipuly byly zkráceny. Na levém křídle byla umístěna převážně spojenecká jízda (celkem 4 000 jezdců) pod velením Varra, na pravém křídle stály 2 000 římských jezdců vedených Paullem. Lehkooděnci byli postaveni vpředu před bitevní sestavou. 10 000 mužů zanechaných k obraně tábora mělo v průběhu bitvy vzít útokem nepřátelský tábor. Zúžení mezer a odstupů stejně jako rozmístění římského vojska do hloubky prakticky znamenalo, že Římané rezignovali na klasické manipulové rozestavení. Celé vojsko se tak změnilo v jakousi obrovskou falangu, která se v boji měla ukázat neschopnou manévrování. Římským cílem bylo rychle prolomit nepřátelské linie.

Bitevní uspořádání kartaginské armády bylo naproti tomu frontálně rozčleněné. Ve středu punské sestavy se nacházely nejméně zdatné oddíly, zatímco elitní pěchota a jízda tvořily křídla. Na pravé postavil Hannibal lehkou numidskou jízdu v počtu 2 000 mužů pod velením Hannona. Na levé křídlo rozmístil Hasdrubalovu těžkou africkou jízdu čítající 8 000 mužů, proti níž stálo 2 000 nedostatečně vycvičených římských jezdců. Vedle jízdy se na obou křídlech nacházelo také 6 000 mužů libyjské pěchoty, která byla rozestavěna do 16 řad. Ve středu fronty stálo v 10 řadách 20 000 Galů a Iberů, které Hannibal nechal vysunout o něco více dopředu, takže vytvářeli ve středu jeho formace určitý klín. Hannibal se zúčastnil bitvy právě na tomto místě. Podobně jako Římané i Kartaginci umístili před hlavní část svého vojska kolem 8 000 lehkooděnců.

zahájení boje lehkooděnci, střet jízdy

Poté, co lehkooděnci na obou stranách zahájili boj, stáhli se do týlu vojsk. Nato napadli jezdci z levého křídla Kartaginců římské jezdce na pravém křídle. Poté, co je přemohli, obešli bitevní uspořádání Římanů a vpadli do zad jezdcům na levém římském křídle a rozprášili je rovněž. Tím Kartaginci zahnali římskou jízdu z bojiště. Současně se rozhořel boj mezi hlavními částmi vojsk.

Zničení římské armády.

útok Římanů proti kartaginské pěchotě

Římané postoupili kupředu a napadli Kartagince. Jejich hlavní útok směřoval na vysunutý střed nepřátelských linií. Iberové a Galové dokázali odolávat římskému tlaku jen krátce a třebaže bojovali odvážně, byli nuceni ustupovat před náporem masy nepřátelských vojáků, čímž bylo rozrušeno jejich původní rozestavení. Římské kohorty, které je pronásledovaly v zápalu boje, prolomily slabé linie Galů, samy se tím ale vzdalovaly od svých křídel vázaných elitními libyjskými těžkooděnci, kterým se dařilo udržet své pozice. Římané se pronásledováním hroutícího středu nepřátelské linie dostali tak daleko dopředu, že měli brzy Libyjce po obou stranách svých křídel. Kartaginští vojáci na pravém křídle následně provedli obrat doleva a napadli bok římského vojska. Zároveň totéž Kartaginci provedli i na levém křídle. Tím se uskutečnil Hannibalův záměr sevřít římské vojsko Libyjci umístěnými na křídlech v důsledku římského postupu proti Galům. Původní římské bitevní uspořádání se tak rozpadlo. Jak jednotlivci, tak i celé kohorty se nyní obraceli proti nepřátelům útočícím do jejich boků.

sevření římské armády kartaginskou pěchotou, uzavření obklíčení kartaginskou jízdou a zničení římského vojska

Linie kartaginského vojska nyní získala tvar výdutě. Pokračující římský postup navíc Kartagincům značně ulehčil dokončení sevření. Zadní řady Římanů se nyní musely otočit zpět kvůli útokům kartaginské jízdy, která už předtím zvítězila nad římskou jízdou. Útokem Hasdrubalovy jízdy tak Punové uzavřeli obklíčení římského vojska. Úzký prostor, na kterém byly legie náhle sevřeny, je připravil o schopnost manévrování. Kartaginský tlak je stále více stěsnával, což zcela znemožňovalo využití jejich početní převahy. Uvnitř této mocné kartaginské masy se jednotliví vojáci nedokázali brzy ani otočit a nakonec byli nelítostně zmasakrováni.