Bitva u Kamence Podolského

Bitva u Kamence Podolského byla součástí větší sovětské Proskurovsko – Černovické ofenzívy (rusky: Проскуровско-Черновицкая Операция, Proskurovsko-Černovitskaja Operatsija), jejímž hlavním cílem byl útok na 1. tankovou armádu, součást Skupiny armád Jih. Byla to největší a nejdůležitější součást Dněpersko-karpatské operace.

Bitva u Kamence Podolského
konflikt: Východní fronta

Sovětský voják prochází okolo vyřazeného tanku Panzer IV u Tarnopolu, duben 1944
trvání: 4. března – 17. dubna 1944
místo: Západní Ukrajina, východní Polsko, SSSR
výsledek: * Strategické sovětské vítězství
  • 1. tanková armáda obklíčena, nakonec se značně opotřebená probila
  • Skupina armád Jih se rozdělila na dvě části
  • Skupina armád Jih a Skupina A přejmenovány na Skupinu armád severní Ukrajina a Skupinu armád jižní Ukrajina
  • Vyčerpání německých strategických rezerv
  • Erich von Manstein nahrazen Waltherem Modelem
  • Plná mobilizace maďarských sil
změny území: Stažení sil Osy z většiny území Ukrajiny
  • Rudá armáda vstoupila do východního Polska a částí Československa
strany
Nacistické Německo
Maďarsko
Sovětský svaz
velitelé
Adolf Hitler
Erich von Manstein
(Skupna armád jih)
Walther Model
(Skupina armád severní Ukrajina)
Hans-Valentin Hube
(1. tanková armáda)
Erhard Raus
(4. tanková armáda)
Géza Lakatos
(1. armáda)
Josef Stalin
Georgij Žukov
(1. ukrajinský front)
Ivan Koněv
(2. ukrajinský front)

síla

1. března 1944:

1. tanková armáda: 211 545 vojáků[1]

4. tanková armáda: 115 613 vojáků[2]

Celkem: 327 158 vojáků

838 tanků, útočných děl, samohybných děl a houfnic[3]

Z nichž:

300 bojeschopných

290 v krátké opravě

248 v dlouhodobě opravě


150 000- 180 000 vojáků[4]

30 bojeschopných tanků[5]

30 bojeschopných útočných děl[6]

60 bojeschopných obrněnců celkem

75 tanků v opravě[5]

1. března 1944:

1. ukrajiský front: 646 842 vojáků[7]

1 409 bojeschopných tanků a samohybných děl[7]

277 tanků a samohybných děl v opravě[7]

11 221 děl a minometů[8]

477 letadel[8]

ztráty
14 549 zajatých[9]

45 000 celkem v kapse,[10] mimo 4. tankovou armádu

318 tanků a útočných děl[11]

Koncem února roku 1944 pronikla Rudá armáda dále na západ, a její vrchní velení připravovalo útok tří ukrajinských frontů na německá uskupení na západní Ukrajině. Hlavní úder, který měl probíhat z prostoru DubnoŠepetovkaLjubar ve všeobecném směru na Černovice, měl za cíl zničit Podolsko-kamenecké uskupení německých vojsk. 4. března byl zahájen útok proti severnímu křídlu, při kterém se sovětským vojskům podařilo prorazit frontu a učinit hluboký vlom. 7. března 1944 došlo k těžkým bojům, když se německá armáda pokoušela z této situace vymanévrovat. Útok Rudé armády však pokračoval úspěšně - překonáním Jižního Bugu a postupem k řece Dněstr. 16. března obsadily jednotky 2. ukrajinského frontu železniční trať Lvov - Oděsa, a vyřadily tak hlavní německou zásobovací tepnu. 26. března překročila Rudá armáda rumunskou hranici. 1. ukrajinský front útočil dále na západ, a 29. března obsadil město Černovice.

Došlo k situaci, při níž byla v kotli mezi Bugem a Dněstrem obklíčena německá 1. tanková armáda, a na dolním Dněpru izolována německá 6. armáda. Sovětsko - německá fronta o délce téměř 900 km byla roztříštěna, německé armádě hrozila katastrofa. Z těžké situace ji zachránil maršál Erich von Manstein, který připravil plány úniku obklíčených vojsk.

Severní skupině německých vojsk se podařilo z obklíčení uniknout poměrně snadno, ale situace jižní skupiny v prostoru Kamence Podolského se vyvíjela podstatně hůř. Nakonec i zde se německá vojska probila z obklíčení, po úderu neočekávaným směrem, ovšem za cenu těžkých ztrát a obětování veškeré těžké techniky. Mansteinovi se poté podařilo stabilizovat frontu. Operace si na německé straně vyžádala kolem 35 tisíc mrtvých, zajatých a nezvěstných vojáků.

Bitva skončila sice sovětským vítězstvím, ovšem Rudé armádě se nepodařilo plně využít situace, zničit obklíčená vojska, a zahájit mohutnější postup do otevřené německé obrany. Dne 14. dubna 1944 osvobodily sovětské jednotky Ternopil, a Rudá armáda přešla do obrany. Maršál Erich von Manstein byl po této akci Hitlerem odvolán a poslán do důchodu.

Odkazy

Reference

  1. Frieser, Karl-Heinz. The Eastern Front 1943-1944: The War in the East and on the Neighbouring Fronts. Oxford University Press, 2017, p. 428.
  2. Frieser, Karl-Heinz. The Eastern Front 1943-1944: The War in the East and on the Neighbouring Fronts. Oxford University Press, 2017, p. 416.
  3. Алексей Исаев. "Котёл" Хубе. Проскуровско-Черновицкая Операция 1944 года. Яуза, 2017, pp. 38-50
  4. Gregory Liedtke (2015). Lost in the Mud: The (Nearly) Forgotten Collapse of the German Army in the Western Ukraine, March and April 1944. The Journal of Slavic Military Studies, p. 229
  5. Niehorster, Leo, G. The Royal Hungarian Army, 1920-1945, Volume 1: Organization and History. Axis Europa Books, 1998, p. 124
  6. Gregory Liedtke (2015). Lost in the Mud: The (Nearly) Forgotten Collapse of the German Army in the Western Ukraine, March and April 1944. The Journal of Slavic Military Studies, p. 227
  7. Алексей Исаев. "Котёл" Хубе. Проскуровско-Черновицкая Операция 1944 года. Яуза, 2017, p. 15
  8. Алексей Исаев. "Котёл" Хубе. Проскуровско-Черновицкая Операция 1944 года. Яуза, 2017, p.15
  9. Алексей Исаев. "Котёл" Хубе. Проскуровско-Черновицкая Операция 1944 года. Яуза, 2017, p. 344
  10. Алексей Исаев. Цена Победы. Неизвестное сражение весны 44 года. Эхо Москвы. 23.03.2009. https://echo.msk.ru/programs/victory/580046-echo/
  11. Алексей Исаев. "Котёл" Хубе. Проскуровско-Черновицкая Операция 1944 года. Яуза, 2017, p. 344.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.