Bitva povrchů

Zápas byl odehrán na speciálním tenisovém dvorci, jehož jedna polovina měla antukový povrch a druhá nesla travnatý porost. Jednalo se o nejpomalejší a nejrychlejší tenisový povrch. Celková příprava kurtu trvala devatenáct dnů a náklady dosáhly částky 1,63 miliónu dolarů. Klání přihlíželo přímo v aréně 7 200 diváků. Z duelu byl pořizován živý televizní přenos do světa. Problém nastal s travnatým pažitem, který se nedokázal uchytit k podkladu a celý – o rozloze 400 m², musel být v noci před hrou nahrazen novým.[1]

Oba aktéři nastoupili do střetnutí na dvorci pokrytém dvěma povrchy, na nichž dominovali tehdejšímu světovému tenisu. Pro Rafaela Nadala to byla antuka a pro Rogera Federera tráva. Švýcarský tenista byl v době duelu na trávě neporažen pět let bez přerušení, když držel šňůru 48 vítězných utkání, včetně čtyř wimbledonských trofejí. Nadal nastupoval do bitvy jako dvojnásobný šampión Roland Garros s tříletou neporazitelností na antuce, což představovalo sérii 72 výher v řadě na tomto povrchu.[2] Poprvé v historii tak na dvorci se dvěma povrchy změřili síly úřadující wimbledonský vítěz a aktuální šampión French Open.[1]

Ve střetnutí docházelo k pravidelné výměně stran dle tenisových pravidel. Při každé změně strany se oba tenisté přezuli do vhodné obuvi. O vítězi rozhodla až zkrácená hra rozhodující třetí sady, kterou získal ve svůj prospěch Nadal poměrem míčů 12:10.

Český tenisový trenér a bývalý reprezentant Jiří Hřebec k utkání sdělil: „Takový zápas se nedá brát vážně, je to jenom zábava pro lidi, na kterých chtěli pořadatelé vydělat peníze.“[1]