Biomimetika

Biomimetika je obor vědy (zvláště biologie), který zkoumá zajímavá konstrukční řešení v přírodě u živých organismů a snaží se je napodobit a využít k vývoji nových vynálezů, technických řešení[1] a jejich široké využití pro pokrok[2][3] atd.

Malé háčky na ostnatých plodech rostlin …
… inspirovaly suchý zip.

Jako biomimetika nebo též biomimikry zkoumají zajímavá konstrukční řešení v přírodě u živých organismů a snaží se je napodobit a využít k vývoji nových vynálezů, technických řešení[1] a jejich široké využití pro pokrok[2][3] atd. Termíny „biomimetika“ a „biomimikry“ pocházejí ze starověkého řeckého: βίος (bios), život, a μιμήσις (mīmēsis), imitace, od μιμεϊσθαι (mīmeisthai), napodobovat, od μίμης (mimos) napodobitel. Úzce související obor je bionika.[4]

Díky přirozenému výběru vyvinuly živé organismy postupně dobře přizpůsobené struktury a materiály. Biomimetika dala vzniknout novým technologiím inspirovaným biologickými řešeními jak na makro, tak a nanometrické úrovni. Příroda vyřešila inženýrské problémy, jako jsou samoléčebné schopnosti, tolerance a odolnost vůči okolnímu prostředí, hydrofobicita, samouspořádání a využívání sluneční energie.

Historie

Jako jeden z prvních příkladů bylo studium letu ptáků, při hledání možností létání lidí. Leonardo da Vinci (1452–1519), ačkoli nikdy nebyl úspěšný při konstruování „létajícího stroje“, byl horlivým pozorovatelem anatomie a letu ptáků a vyhotovil četné poznámky a náčrtky svých pozorování i vytvořil mnoho náčrtků „létajících strojů“.[5] Bratři Wrightovi, kterým se v roce 1903 podařilo létat prvními letadly těžšími než vzduch, údajně získali inspiraci z pozorování holubů během letu.[6]

Během padesátých let vyvinul americký biofyzik a polyhistor Otto Schmitt koncept „biomimetiky“.[7] Během svého doktorského výzkumu vyvinul Schmittův klopný obvod tak, že studoval nervy v chobotnici a pokoušel se navrhnout zařízení, které replikovalo biologický systém šíření impulsů nervy.[8] Postupně se soustředil na zařízení, která napodobují přirozené systémy a v roce 1957 svůj pohled, který kontrastoval se standardním pohledem na biofyziku, nazval biomimetika.[7]

Odkazy

Reference
  1. MERRILL, Connie Lange. Biomimicry of the Dioxygen Active Site in the Copper Proteins Hemocyanin and Cytochrome Oxidase. [s.l.]: Rice University, 1982. (anglicky)
  2. Compact Oxford English Dictionary. [s.l.]: [s.n.], 2008. ISBN 978-0-19-953296-4. (anglicky)
  3. VINCENT, JFV. Biomimicry-a review. Proc. I. Mech. E.. 2009, s. p919-939. (anglicky)
  4. Mary McCarty. [https://web.archive.org/web/20110604025951/http://www.daytondailynews.com/o/content/oh/story/opinions/columns/2009/01/29/ddn012909mary.html?cxntlid=inform_sr "Life of bionics founder a fine adventure"]. ''Dayton Daily News'', 29 January 2009.
  5. FRANCESCA., Romei,. Leonardo da Vinci. Minneapolis, MN: Oliver Press, 2008. 64 s. Dostupné online. ISBN 9781934545003. OCLC 213812382
  6. 1910-, Howard, Fred,. Wilbur and Orville : a biography of the Wright brothers. Mineola, N.Y.: Dover Publications xii, 530 p. s. ISBN 9780486402970. OCLC 39085427
  7. VINCENT, Julian F. V.; BOGATYREVA, Olga A.; BOGATYREV, Nikolaj R. Biomimetics: its practice and theory. Journal of The Royal Society Interface. 2006-08-22, roč. 3, čís. 9, s. 471–482. PMID: 16849244. Dostupné online [cit. 2017-09-03]. ISSN 1742-5689. DOI 10.1098/rsif.2006.0127. PMID 16849244. (anglicky)
  8. Otto H. Schmitt - Como History. sites.google.com [online]. [cit. 2017-09-03]. Dostupné online.

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.