Binjamin Telem

Narodil se v Dessau ve Výmarské republice (dnešní Německo) a v roce 1933 podnikl s rodinou v důsledku vzestupu nacismu jako pětiletý aliju do britské mandátní Palestiny, kde s rodinou žil v Haifě. Zdě později studoval na námořní škole a krátce po jejím absolvování se stal členem Paljam. Později během své kariéry úspěšně absolvoval důstojnický kurz v Anglii.[1]

V roce 1956 působil během Suezské krize jako velitel operačního oddělení námořnictva a krátce po válce byl v roce 1957 jmenován velitelem torpédoborce INS Jaffo, kterým byl celkem dva roky. Jako námořní důstojník se zúčastnil a podílel na šestidenní válce, Cherbourském projektu a opotřebovací válce. V roce 1972 byl povýšen do hodnosti admirála a stal se velitelem námořnictva.[1]

Jeho velitelské schopnosti byly zakrátko prověřeny jomkipurskou válkou z října 1973. Navzdory názorům z vojenské zpravodajské služby Telem trval na přípravě na válku. Přestože po válce samotné nebylo ani na jedné straně jasného vítěze, nepřišlo námořnictvo během války o jedinou loď a naproti tomu potopilo řadu nepřátelských lodí (například v bitvě u Latakie a Baltimu) a utrpělo „pouze“ tři ztráty na životech.

Po odchodu z námořnictva v roce 1976 jej tehdejší ministr obrany Šimon Peres jmenoval vojenským attaché v Jihoafrické republice,[2] kde se podílel na řadě bilaterálních zbrojních dohod. V roce 1979 opustil vládní služby a následně v letech 1980 až 1991 působil jako výkonný ředitel Israel Military Industries.

Zemřel 16. června 2008 a posmrtně byla vydána jeho autobiografie "תלם בים" (A Trail at Sea).

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Benjamin Telem na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Binjamin Telem na Wikimedia Commons