Biely Kameň

Pravděpodobná podoba hradu v 17. století

V polovině 13. století přestal být rozlehlý areál hradiště vhodnou rezidencí rodu, který začal používat predikát ze Svatého Jura. Rodina svätojurských hrabat, která se později v důsledku vznikajících majetkových sporů rozdělila na dvě větve (svätojurskou a Pezinskou), a dala proto na opačné straně údolí vystavět nový kamenný hrad. Jako vhodné místo vybrali okraj vyvýšeného úbočí strmě klesající do údolí.

Nově postavený hrad se poprvé připomíná v roce 1271 v souvislosti s nájezdy českého krále Přemysla Otakara II. do uherského pohraničí, a pak v roce 1295. V majetku rodu svätojurských zůstal až do jejich vymření v roce 1526. Později se stal majetkem dalšího z velmožských rodů a to Zápoľských. V 17. století získal Svätý Jur do svého držení Štefan Ilešházy, který v městečku pod hradem postavil renesanční zámeček. Zánik hradu se předpokládá v roce 1663 v souvislosti s tureckým vypleněním Svätého Jura, ale není vyloučeno ani jeho dřívější opuštění již na sklonku středověku.

Hrad, původně zabírající poměrně velkou plochu návrší, se do současnosti zachoval ve stavu pokročilého rozpadu, který neumožňuje získat bližší informace o jeho původní podobě a vývoji. Dnešní podoba je výsledkem postupných dostaveb v době, kdy na něm vládli pánové ze Svätého Jura. Jádrem celého opevněného komplexu je horní val, zhruba obdélníkového půdorysu, který po obvodu vymezený mohutné hradby, dodnes viditelné na východní straně. K opevnění na vnitřní straně přistavěli obytná křídla vymezují ústřední nádvoří. Z budov je dnes nejlépe zachované krátké východní křídlo se zbytky gotické cihlové klenby. Ze staveb na severní straně nádvoří se zachovala rozsáhlý klenutý sklep.

Spory o majetek mezi oběma větvemi pokračovaly a v soupisu majetku při příležitosti jeho dělení v roce 1412, se v kronikách svätojurské větve zachovaly údaje o hradě Bílý Kámen i jeho popis. Podle něj měl hrad dvě věže, jednu velkou uprostřed a druhou menší. Stavby uvnitř vlastního hradu byly ve dvou řadách podél delších stran obdélníka. Výslovně se v soupise uvádí komora, palác a kaple, pod kterými byl sklep.

Vnitřní hrad byl chráněn opevněním nepravidelného oválného tvaru, měl jen jednu bránu na severovýchodní straně, nad kterou byla bašta, lidově zvaná Erkel. Přístupová cesta k ní vedla po mostě přes příkop. Kromě věže s bránou byly ve venkovním areálu další dvě věže. Kolem vnějšího zdi, z jeho vnitřní strany byly hospodářské budovy, z nichž se výslovně zmiňuje pouze budova pekaře. Horní hrad i celá spodní část měly řadu komor, které svědčí o tom, že byly na hradě uchovávány značné zásoby. Z těchto budov jsou dnes zachovány jen zbytky v podobě sklepa nebo částí obvodových zdí, místy vyčnívající nad terén.