Beztřídní společnost
Jako beztřídní společnost se označuje v komunistické terminologii společnost, která dokázala odstranit své rozdělení na jednotlivé třídy, tedy takové skupiny obyvatelstva, mající protikladné zájmy a uplatňující je pomocí své ekonomické síly.
Beztřídní společnost se používá proto jako synonymum pro společnost, ve které by došlo k vybudování takového systému, kde jsou si všichni lidé rovni a neodlišuje se jejich možnost seberealizace podle přístupu ke kapitálu, protože jsou výrobní prostředky vlastněny společně.
V dějinách lidstva žádná beztřídní společnost nikdy úspěšně – na delší dobu – vybudována nebyla[zdroj?], ačkoliv v průběhu věků proběhlo nemalé množství pokusů; od utopistických představ renesančních umělců až po moderní budování uzavřených společenství v odlehlých oblastech světa.
Praxe a kritika
Budování beztřídní společnosti bylo proklamovaným hlavním cílem komunistických režimů, které byly zformovány během 20. století, žádný z nich však nedokázal takovou společnost zbudovat. Marxistická teorie, která počítala s „odumřením“ státu po vítězství vlády jedné komunistické strany se nenaplnila. V 50. letech 20. století na tuto skutečnost poukázal vysoce postavený jugoslávský komunistický politik a člen politbyra, Milovan Đilas, když zveřejnil ve stranických novinách text, ve kterém tvrdil, že „namísto vybudování beztřídní společnosti byla vybudována naopak třída komunistů“.[zdroj?]
Budování beztřídní společnosti jako oficiální cíl proklamovaný komunistickými stranami zemí od východní Evropy až po Asii bylo považováno západoevropskými zeměmi za pouhou záminku a nástroj propagandy, směřující ať už vůči západní veřejnosti, tak i veřejnosti komunistických zemí.
