Beskydský bundáš

Beskydský bundáš (zvaný též slezský ovčák, ovčácký bundáš, beskydský ovčák) bylo původní beskydské plemeno psa využívané pro práci na horských loukách Beskyd, kde pomáhal bačům hlídat ovce. Dle pověsti byl výborný ovčák, ale špatný hlídač, proto ho Goralé zkřížili s německým ovčákem. Z tohoto spojení se narodila čistě bílá štěňátka, která podědila ty nejlepší vlastnosti po obou rodičích. V 50. letech 20. století byl ještě hojně vídán. V 70. letech měla proběhnout regenerace plemene, ale to se nezdařilo.

O dřívější vlastní existenci beskydského bundáše se zmiňuje prof. MVGr. Antonín Hrůza (* 1. ledna 1865 Plzeň, † 10. března 1950 Brno), který stál u zrodu organizovaného chovu slovenských čuvačů.

Popis

Beskydský bundáš byl středně velký pes ovčáckého typu se vztyčenýma ušima. Kohoutkovou výšku měl dle A. Hrůzy 45 až 55 cm. Podobal se slovenskému čuvači, ale kohoutkovou výškou a hlavně vztyčenýma ušima zregenerovanému chodskému psu. Beskydský bundáš byl výhradně bílé barvy. Osrstění měl dlouhé a huňaté, podsadu velmi hustou. Právě bohaté osrstění (tzv. bunda) mu dalo název bundáš – maďarský výraz „bunda“ znamená „kožich“ (původně uherský kožich) čili bundáš znamená huňatý pes.[1]

Výskyt

Beskydskému bundáši se také říkalo slezský ovčák – z těchto názvů se usuzuje, že plemeno bylo chováno zejména v oblasti Těšínského Slezska, kde bylo vždy součástí typického folklóru. V 70. letech 20. století existovalo toto plemeno nejen v Beskydech či na severní Moravě, ale také na Českomoravské vysočině a v severních Čechách.

Odkazy

Reference
  1. FINDEJS, Jan. Nová národní plemena? Pes, přítel člověka. 1984, č. 4. Dostupné z: http://www.kpchp.org/media/pes_pritel_cloveka_4_84.pdf

Externí odkazy


This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.