Chodský pes

Dospělý pes

Chodský pes je české národní plemeno a jeho historie se datuje již od 13. století, je tedy společně s pražským krysaříkem nejstarším českým plemenem.[2] Chodové na Šumavě střežili nejdůležitější cesty vedoucí od Domažlic do Německa. Doprovázeli je tvrdí, houževnatí a velmi odolní psi.[3] Kromě střežení pohraničí byli využívání i k pastevectví a stopování zvěře. Jindřich Šimon Baar psal o chodském psu ve svých vzpomínkách, Mikoláš Aleš ho zvěčnil na svých kresbách, které doplnily román Aloise Jiráska Psohlavci.

Chodský pes však téměř upadl v zapomnění. Až v roce 1984 se kynologové začali pokoušet o jeho znovuvytvoření.[4] V kynologickém tisku byly uveřejněny obrázky tohoto ovčáka a výzva pro případné majitele. Několik čtenářů se ozvalo s tím, že takového psa mají. První fáze regenerace tedy mohla začít. Základem pro nový chov chodského psa byla fenka Bessy, pes Dixi a později i pes Blesk.[3] Mezi lety 1987 a 1992 bylo odchováno 35 vrhů štěňat. V dalších třech letech se sjednotil typ chodského psa a ustálila jeho kohoutková výška.

Chodský pes je středně velký ovčácký pes, má obdélníkový rámec a harmonickou stavbu těla. Ideální kohoutková výška je u psů 52 - 55 cm, u fen 49 - 52 cm. Krátké nohy jsou pro Chodské psy dalším typickým znakem. Váha se má pohybovat mezi 16 a 25 kg. Srst je dlouhá 5 - 12 cm, rovná, s hustou podsadou, díky ní je chodský pes odolný vůči povětrnostním vlivům. Typicky mají zbarvení black and tan, tedy černé s pálením. Rozložení znaků je pevně dáno standardem - nad očima, na lících, odkud přecházejí v klasický půlměsíc pod krkem, dále na hrudi a končetinách. Uši jsou krátké s bohatou srstí, blízko sebe nasazené a nesené, což dává chodskému psu ten správný výraz. Bohatá srst na hrudi tvoří tzv. límec. Má výborný čich a je mimořádně ostražitý.

Chodský pes je temperamentní, živý, přirozeně sebevědomý, bez známek nervozity a vždy dobře ovladatelný. Je velmi učenlivý, proto je schopen i náročného výcviku. Je i dobrým hlídacím psem, lze ho využít i jako psa asistenčního či záchranářského. Stejně tak dobře ale může střežit stáda ovcí apod. Je velmi silně citově vázán na svého majitele a jeho rodinu. Pro svou trpělivost a toleranci je skvělým společníkem pro děti.[6] Vůči cizím lidem je zdrženlivý, ale při ohrožení svých blízkých nebo jejich majetku umí být ostrý a útočný. S jinými psy vychází dobře, ale většinou jejich společnost cíleně nevyhledává.

Srst chodského psa je poměrně dlouhá, od 7 do 10 cm, a má hustou podsadu, líná tedy 2x ročně, na jaře a na podzim. V tomto období je nutné věnovat jí zvýšenou pozornost, mimo něj stačí vyčesávat jen 1x týdně. Chodští psi línají extrémně, nejsou tedy vhodní pro alergiky. Důkladné vyčesávání potřebuje hlavně srst v okolí krku, kde se tvoří husté límce. Nestříhá se ani netrimuje.

Vyžaduje pevný výcvik i výchovu, kde jsou jasně stanovené hranice, které pes nemůže překročit, např. pokud psovi jednou zakážeme chodit do domu, musí to dodržovat a my ho v tom nebudeme podporovat. Protože je to bystrý a učenlivý pes, rychle se učí. V štěněcím věku je nutná řádná socializace, kdy se pes seznámí s dopravními prostředky, cizími lidmi, zvířaty i jinými psy.