Slovenský čuvač

Podle Antonína Hrůzy je slovenský čuvač, stejně jako další typově podobná evropská plemena psů, potomkem vlka polárního typu, který byl bíle zbarvený.[1]

Jako pastevecký a hlídací pes se slovenský čuvač na Slovensku choval i pod jménem tatranský čuvač.[2] Začátkem 20. století bylo toto plemeno poměrně rozšířené a ve třicátých letech Antonín Hrůza založil první plemennou knihu. Právě díky tomuto profesorovi brněnské veterinární vysoké školy byla založena první chovatelská stanice „Ze zlaté studny“ (sídlem ve Skalici nad Svitavou), pro kterou Hrůza koupil dvě zcela čistokrevná a nepříbuzná štěňata: psa Jerryho a fenku Koru.[1][3]

Tělo slovenského čuvače je mírně delší než vyšší. Silný a rovný hřbet se směrem k bedrům poněkud svažuje. Silná čtvercová záď mírně ubíhá dolů. Nízko nasazený rovný ocas je nošen svěšený. Dosahuje k hlezenním kloubům. Hruď sahá až k loketnímu kloubu a její šířka se rovná zhruba čtvrtině kohoutkové výšky. Žebra jsou dobře zaoblená a probíhají daleko dozadu. Břicho a slabiny jsou mírně vtaženy. Dlouhé lopatky jsou šikmo položené. Slovenský čuvač má rovné končetiny umístěné kolmo k trupu a dobře zaúhlené. Přední tlapky jsou kompaktní, okrouhlé, dobře uzavřené, zadní tlapky jsou o trochu delší. Suchý krk je stejně dlouhý jako hlava.

Široká a podlouhlá lebka je mírně klenutá, temeno hlavy je však ploché. Při pohledu z boku jsou přímka temena a přímka hřbetu nosu rovnoběžné. Stop je dobře patrný. Nadočnicové oblouky jsou vyznačeny, čelní rýha je mělká. široká a těžká tlama se mírně zužuje ke špičce nosu a je o málo kratší než lebka. Pysky těsně přiléhají. Uši jsou nasazeny vysoko. Jsou sklopené a těsně přiléhají k hlavě. Špičky uší jsou zaoblené. Oči oválného tvaru s dobře přiléhajícími víčky jsou v hlavě umístěny rovně. Čuvač má nůžkový skus.

Srst je hustá a bohatá, na zádech nesmí tvořit pěšinku. Krycí srst, tvořena chlupy dlouhými 5–15 cm, zcela zakrývá kratší, hustou a jemnou podsadu. Psi mají kolem krku límec. Má čistě bílou srst. Nažloutlý odstín u nasazení uší je přípustný, ne však žádoucí. Oči jsou hnědé. Nosní houba, okraje pysků a očí, stejně jako polštářky tlapek jsou černé.[2]

Srst je celkem příjemná na údržbu. Žijí-li psi v domě, ztrácejí sice chlupy, ale chlupy se téměř nezapichují. Jednou týdně je nutné srst důkladně vykartáčovat. V době línání ztratí psi velmi mnoho chlupů. V tu dobu se srst musí kartáčovat denně.

Slovenský čuvač je velmi přizpůsobivý. Nejlépe je mu venku, kde se uplatní i jako hlídač.[10] Je nutné se mu dostatečně věnovat, aby se nestal příliš samostatným. Věnuje-li se hodně času a pozornosti jeho výchově, podaří se vychovat psa, který rád poslouchá a rád plní povely. Musí však poznat, že jsou užitečné. Výchova má probíhat harmonicky a důsledně.

Na psa své velikosti je slovenský čuvač značně pohyblivý. Má-li k dispozici velký pozemek, pak si pes z velké části obstará pohyb sám. Pokud ne, vyžaduje delší procházky. S dobře vychovaným slovenským čuvačem lze chodit na procházky i bez vodítka. Toto plemeno nenadchnou hry s míčkem ani podobné aktivity.[10]