Bernard ze Žerotína (1484)

Narodil se 4. dubna 1484 jako nejmladší syn kališníka Jana staršího ze Žerotína, tehdejšího zástavního držitele Bytomi a majitele panství Fulnek a jeho druhé manželky Machny z Nové Cerekve.[1] Po otcově smrti v roce 1499 pobýval z neznámých příčin spolu s několika svými sourozenci v Polsku, přičemž správu rodových statků vedl jeho starší bratr Jan. Roku 1507 byl však již zpět na Moravě a dne 29. září potvrdil i s bratrem Jiřím několik privilegií městu Fulneku (včetně práva na vystavování piva v Butovicích a Kuníně), jež čtyři roky předtím vyhořelo.[2] Poté, co koncem listopadu 1507 Jiří ze Žerotína zemřel, ujal se Bernard fulneckého a sudického panství, avšak to posléze odprodal Jaroslavovi Oderskému z Lidéřova.[3] V letech 1512 až 1523 držel coby zástavu také panství Vikštejn a od roku 1524 byl majitelem Štramberku, který zakoupil od Lacka z Hustopeč.[4] Právě držba Štramberku se stala příčinou sváru mezi Bernardem a jeho bratrem Viktorinem, vlastníkem Starého Jičína, jenž Bernarda v roce 1526 pohnal před zemský soud, kde se dožadoval štramberského hradu a dílu přilehlého panství.[5] Soud však rozhodl v Bernardův prospěch a po smrti bezdětného Viktorina v roce 1529 zdědil rovněž Starý Jičín.

Ačkoliv byl Bernard ze Žerotína ženatý s Markétou, dcerou Tasa z Ojnic, potomka nezplodil a na základě testamentu, sepsaného 23. července 1532 ve slezské Nise, odkázal majetky sedmi synům svých bratří Petra a Jana.[3] Zemřel někdy před listopadem 1532 v Nise a po brzké smrti Markéty z Ojnic propukl mezi dědici vleklý spor o Bernardovo dědictví. Ze šlechticovy závěti dále vyplývá, že jeho fulnecké sídlo obklopovala celá řada lidí, včetně příslušníků moravské a slezské nižší šlechty, kteří v Žerotínových službách hledali obživu.[6]

Kariérně se Bernard ze Žerotína uplatnil převážně v armádě. Roku 1522 se stal spolu s bratry členem družiny, která doprovázela Marii Habsburskou, manželku krále Ludvíka Jagellonského, ke korunovaci do Prahy.[3] O čtyři roky později byl jmenován jedním z velitelů moravského vojska, jež se vypravilo podpořit Ludvíka Jagellonského do Uher v bojích s Osmany. Do přímých bojů ale nezasáhli, protože na místo dorazili až poté, co byly královy jednotky poraženy v bitvě u Moháče.[7] Roku 1529 obdržel post hejtmana vojenské hotovosti z jičínsko-bystřické čtvrti olomouckého kraje. Krom vojenské služby zastával také v letech 1524 až 1532 funkci přísedícího zemského soudu v Olomouci.