Beringen

Beringen byl osídlen již v dobách Keltů, jak roku 1995 prokázaly archeologické nálezy zlatých mincí a dalších artefaktů na jeho území. Tyto nálezy pocházejí přibližně z roku 90 př. n. l. a představují nejseverněji nalezené zlaté předměty z pozdní doby železné v Evropě. V 8. století udělil svatý Adelárius oblast Beringe (tento název vešel ve známost ve 12. století) opatství v Corbie. Po většinu středověku byl Beringen součástí hrabství Loon, od kterého roku 1239 obdržel městskou listinu. Město bylo obklopeno vodními příkopy a hradbami. Roku 1366 bylo celé hrabství Loon připojeno k biskupství Lutych, které bylo po politické stránce knížectvím. Beringen se stal jedním z 23 nejvýznamnějších měst tohoto biskupství, označovaných jako „bonnes villes“, a zůstal jeho součástí až do roku 1795, kdy bylo anektováno Francií.

Roku 1901 byla pod vedením Andrého Dumonta nalezena v oblasti Kempen ložiska uhlí, což vedlo k založení několika dolů. Roku 1919 se s těžbou uhlí začalo v Koerselu. Zlaté období těžby začalo těsně po druhé světové válce a trvalo až do konce 50. let, kdy začaly být k dispozici levnější zdroje energie. Poslední uhelný důl v Beringenu byl zavřen 28. října 1989. V okolí města jsou stále patrné haldy a důlní budovy.