Benedikt Venusi
Benedikt Bernhard Venusi (2. února 1751 Hrob – 13. ledna 1823 Osek) byl v letech 1798–1823 v pořadí 38. opatem cisterciáckého kláštera v Oseku na Teplicku.
| Jeho Milost Benedikt Bernhard Venusi | |
|---|---|
| Opat oseckého kláštera | |
| Církev | římskokatolická |
| Znak |  |
| Zasvěcený život | |
| Institut | cisterciáci |
| Noviciát | 1771 |
| Sliby | únor 1775 |
| Svěcení | |
| Kněžské svěcení | 1779 |
| Vykonávané úřady a funkce | |
| Zastávané úřady |
|
| Osobní údaje | |
| Datum narození | 2. února 1751 |
| Místo narození | Hrob,  Rakouské císařství |
| Datum úmrtí | 13. ledna 1823 (ve věku 71 let) |
| Místo úmrtí | Osek u Duchcova, Rakouské císařství |
| Povolání | římskokatolický duchovní |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
Narodil se v městečku Hrob, a v roce 1771 vstoupil do oseckého kláštera. V únoru 1775 složil řeholní sliby a v roce 1779 přijal kněžské svěcení. Po smrti Mauritia Elbela byl zvolen komunitou opatem. Jako opat velice podporoval vědeckou práci svých spolubratří. V klášteře založil numismatickou sbírku, rozšířil knihovnu a obrazárnu. Napsal knihu výkladů na Pentateuch. Byl dobrým varhaníkem a houslistou, sám také komponoval.
Klášter se musel potýkat s velkými těžkostmi. Během napoleonských válek utrpěl velké škody (vyčíslené na asi 70 000 zlatých), za které byla poskytnuta pouze mizivá kompenzace. Venusi nemohl s tímto neutěšeným stavem příliš dělat, a klášter se plně vzpamatoval až za jeho nástupce Chrysostoma Astmanna. Venusi zemřel v Oseku 13. ledna 1823.
Bibliografie
Odkazy
| Předchůdce: Mauritius Elbel |
|
38. opat cisterciáckého kláštera v Oseku u Duchcova Benedikt Bernhard Venusi 1798–1823 |
|
Nástupce: Chrysostomus Astmann |
