Benedikt Littwerig
Benedikt Simon Littwerig (1655 – 1726) byl v letech 1691–1726 v pořadí 34. opatem cisterciáckého kláštera v Oseku u Duchcova.
Jeho Milost Benedikt Simon Littwerig | |
---|---|
Církev | římskokatolická |
Znak | |
Zasvěcený život | |
Institut | cisterciáci |
Vykonávané úřady a funkce | |
Zastávané úřady | |
Osobní údaje | |
Datum narození | 1655 |
Místo narození | Cheb, Habsburská monarchie |
Datum úmrtí | 25. dubna 1726 |
Místo úmrtí | Osek u Duchcova, Habsburská monarchie |
Povolání | římskokatolický duchovní |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Život
Chebský rodák Simon Littwerig vstoupil do cisterciáckého kláštera v Oseku u Duchcova, kde přijal řeholní jméno Benedikt. Studoval v cisterciácké koleji Bernardinum v Praze. Po vysvěcení na kněze působil jako probošt kláštera sester cisterciaček na Starém Brně; jejich konvent byl za josefinských reforem zrušen, a po roce 1783 se na Starém Brně usadili augustiniáni). V roce 1685 se Littwerig vrátil do pražského Bernardina, kde byl ustanoven jako superior (místní představený) a do roku 1690 přednášel filozofii. Kolej byla roku 1693 přímo podřízena klášteru.
9. září září 1691 se v kapitulní síni Oseku za předsednictví plaského opata Trojera konala opatská volba, v níž si konvent zvolil Benedikta Littweriga opatem. Období vlády opata Littweriga bylo zlatým věkem rozkvětu Oseka. Opat byl roku 1699 vyslancem české řádové provincie u generální kapituly v Citeaux, dále byl visitátorem ženských klášterů magdalenitek v Mostě a roku 1694 řešil neshody v konventu cisterciaček v polském Przemętu. V letech 1699 – 1725 zastával funkci generálního vikáře českých cisterciáckých klášterů a vizitátora, dále roku 1725 od císaře Karla VI. obdržel povolení k rozšíření pražského Bernardina, a měl mnohé další povinnosti mimo Osek.
Do Oseka povolal architekta a stavitele Ottavia Broggia, založil barokní komplex kostela s klášterem, letní refektář, klášterní nemocnici s kaplí, lékárnu, pivovar se sladovnou, sýpku s hospodářskými objekty a vstupní branou. Staré budovy dal renovovat. Roku 1725 zřídil dodnes zachovalý barokní sál klášterní knihovny, kterou vybavil mnoha spisy, zejména z teologie, přírodních věd a historie (většinu fondů ovšem zničili Prusové roku 1759). V městečku Osek roku 1697 založil první průmyslovou manufakturu punčochářskou a zakoupil 9 tkalcovských stavů pro tkalcovskou továrnu na jemné sukno, kterou otevřel roku 1707[1]. Dal tak práci více než stovce lidí z okolí, a zlepšil jejich životní podmínky. Pečoval rovněž o poutní místo v Mariánských Radčicích, v němž dal postavit barokní kostel obklopený ambity a faru; výstavba byla dokončena až za Littwerigova nástupce Jeronýma Besneckera). Tato fara byla původně plánována jako proboštství, tedy jakási filiálka oseckého kláštera.
Odkazy
Reference
- Dana Stehlíková (ed.), 1000 let kláštera v Oseku. Praha 1996, s. 42
Literatura
- Dana Stehlíková (ed.) a kolektiv: 1000 let kláštera v Oseku. Unicornis Praha 1996, ISBN 80-901-587-3-0
- SIEGL, Meinrad: Die Abtei Ossegg in Böhmen, in: BRUNNER, Sebastian: Ein Cisterzienserbuch. Würzburg 1881, str. 335–336
Související články
Externí odkazy
- Životopis (německy)
- Historie oseckého kláštera
Předchůdce: Vavřinec Scipio |
34. opat cisterciáckého kláštera v Oseku u Duchcova Benedikt Simon Littwerig 1691 – 1726 |
Nástupce: Jeroným Besnecker |