Bell AH-1Z Viper

Bell AH-1Z Viper je americký dvoumotorový bitevní vrtulník, který byl vyvinut na bázi stroje AH-1W SuperCobra. Zkonstruován byl hlavně pro potřeby americké námořní pěchoty, ale později si našel zákazníky i na zahraničním trhu.

AH-1Z Viper
Určeníbitevní vrtulník
VýrobceBell Helicopter
První let8. prosince 2000
Zařazeno2010
CharakterVe službě
UživatelUSMC
Výroba2000–dosud
Vyrobeno kusů229[1]
Vyvinuto z typuBell AH-1W SuperCobra
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Konstrukce

Statická ukázka AH-1Z Viper na letecké show Miramar v roce 2008

Hlavní rotor vrtulníku je čtyřlistý a vyrobený z kompozitních materiálů. Pohání ho dvojice turbohřídelových motorů T700-GE-401C, z nichž každý má výkon 1 800 koní. Vrtulník dosahuje maximální rychlosti 370 km/h a s externími palivovými nádržemi doletí až 685 km. Maximální dostup stroje je více než 6 000 m a rychlost stoupání dosahuje 14 m/s.

Kokpit dvoučlenné posádky má tandemové uspořádání, přičemž vrtulník může být pilotovaný z předního i zadního stanoviště. Všechny relevantní parametry mise jsou zobrazeny prostřednictvím barevných displejů. Digitální 3D mapa umožňuje posádce lepší navigaci. Jedním z klíčových vylepšení, kterým se Viper odlišuje od předchůdců z rodiny vrtulníků Cobra, je přilbový zaměřovač Top Owl od společnosti THALES. Tyto helmy zobrazují pilotům informace o misi, letové údaje a jsou propojeny s palubními zbraňovými systémy, kterým dodávají souřadnice cíle.[2]

Základní výzbroj vrtulníku tvoří tříhlavňový rotační kanón M197 ráže 20 mm s palebným průměrem 750 nábojů. Na konce křídel AH-1Z lze umístit dvojici raket vzduch-vzduch AIM-9 Sidewinder. Na čtyřech závěsných bodech pod křídly mohou být neseny bloky neřízených raket vzduch-zem Hydra 70 ráže 70 mm, řízené rakety vzduch-zem AGM-114 Hellfire nebo zápalné pumy Mk 77.

Jedním z nejdůležitějších prvků avioniky AH-1Z je Target Sight System (TSS), který obsahuje senzor infračerveného zobrazování (FLIR) třetí generace. Ze všech vrtulníkových avionických systémů světa TSS údajně poskytuje nejdelší dosah, nejmenší chvění a nejvyšší přesnost zbraní. Vrtulník však může být vybaven i dalším senzorem, kterým je radiolokátor AN/APG-78 Longbow.

AH-1Z Viper sdílí až 84 % svých součástek (včetně avioniky) s užitkovým vrtulníkem UH-1Y Venom, který je také ve službě u námořní pěchoty, což významně snižuje náklady na údržbu.

Uživatelé

Bahrajn Bahrajn

  • V listopadu 2018 objednal 12 vrtulníků v hodnotě 912 milionů dolarů. Dodávky by měly začít v roce 2022 a Bahrajn plánuje k vrtulníkům objednat i výzbroj v podobě řízených střel AGM-114 Hellfire.[3]

Česko Česko

  • V srpnu roku 2019 se na stránkách ministerstva obrany ČR objevila zpráva, že dojde k zakoupení 4 kusů Bell AH-1Z Viper (společně s 8 kusy Bell UH-1Y Venom) pro Vzdušné síly Armády České republiky. Smlouva by měla být podepsána v průběhu roku 2019 a dodávky by měly začít v roce 2023.[4]

Pákistán Pákistán

  • Pákistánské armádní letectvo - v dubnu 2016 objednalo 12 vrtulníků, přičemž 10 z nich už údajně bylo dodáno.[zdroj?]

Spojené státy americké Spojené státy americké

  • Námořní pěchota - v roce 2010 objednala 189 vrtulníků AH-1Z, přičemž 131 z nich vznikne modernizací starších strojů AH-1W SuperCobra a 58 bude nových. K srpnu 2018 měla námořní pěchota 86 vrtulníků AH-1Z a dalších 103 má být ještě dodáno.[5]

Potenciální uživatelé

Nigérie Nigérie

Specifikace

Třípohledový nákres

Technické údaje

  • Posádka: 2
  • Délka trupu: 17,8 m
  • Průměr nosného rotoru: 14,6 m
  • Výška: 4,37 m
  • Kapacita paliva: 1561 litrů
  • Užitečné zatížení: 2 620 kg
  • Max. vzletová hmotnost: 8 390 kg
  • Pohonná jednotka: 2x turbohřídelový motor T700-GE-401C
  • Výkon pohonné jednotky: 1 800 koní

Výkony

  • Maximální rychlost: 370 km/h
  • Cestovní rychlost: 257 km/h
  • Dolet: 685 km s externími palivovými nádržemi
  • Akční rádius: 242 km
  • Praktický dostup: více než 6 000 m
  • Maximální přetížení: -0,5 / + 2,5 g[7]

Výzbroj

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bell AH-1Z Viper na slovenské Wikipedii.

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.