Bedřich Moser

Narodil se 5. března 1821 v Mítově u Plzně, v rodině lopatáře Oldřicha (Woldřicha) Mozra a jeho manželky Anny.[1][3]

Měl velký talent pro politickou satiru. Proslavil se v revolučním roce 1849, kdy vydával populární humoristicko-satirický časopis Brejle. Měl takový ohlas, že Karel Havlíček Borovský upustil od vydávání Šotka, obdobně zaměřené přílohy ke svým Národním novinám.[4] Po třech měsících byl ale časopis úředně zastaven. Moser se pokusil místo toho vydávat Žihadlo, ale už po prvním čísle byl v roce 1850 zatčen a vojenským soudem odsouzen k šestitýdennímu vězení.[3]

V období Bachova absolutismu určitou dobu přispíval do Prostonárodního listu a pak odešel do Liberce, kde pracoval v místních německých novinách[4] (Reichenberger Zeitung).[3] I jeho zásluhou zachovával tento list smířlivý postoj k Čechům.[4]

V roce 1861 se vrátil do Prahy, aby obnovil vydávání Brejlí.[5] Doba se ale mezitím změnila, dominantním časopisem se staly Humoristické listy. Jejich vydavatel Josef Richard Vilímek nabízel Moserovi místo v redakci, ten ale odmítl, protože si chtěl zachovat nezávislost. Aby nepřišel o kauci, kterou musel jako vydavatel složit, snažil se vyhýbat politickým tématům. Úspěšný ale nebyl, Brejle byly v roce 1862 znovu zastaveny.[4] Místo nich začal vydávat nový časopis – Šotek.[4] Vycházel od 1. dubna 1863 dvakrát měsíčně a měl asi 1000 předplatitelů.[6]

1. května 1863, ve třetím čísle Šotka, vyšel článek Divadlo, v němž se popisuje fiktivní divadlo na Malé Straně. Článek vyzněl jako urážka říšského i zemského sněmu, byť se o těchto institucích ani slovem nezmiňoval, a Moser byl obžalován z přečinu urážky na cti. Hlavní líčení se konalo u pražského trestního soudu 28. května 1863. Státní zástupce poukazoval na dvojsmyslné, případně (v souvislosti s divadlem) nelogické výrazy, jako např. „Valaši“ (označení Rumunů před rokem 1848; valaši ve smyslu koní obvykle v divadle nevystupují), hry Prázdná pokladnice, smutnohra, Nešťastná vlast, Konstituční cholera a Zpátečníci (žádná taková dramatická díla neexistují) či stěhování do Vídně (narážka na říšský sněm).[6] Dále se mluvilo o pravici, levici a středu (v souvislosti s orchestrem) a o poháru, darovaném jednomu herci (přičemž krátce předtím dostal pohár jeden z poslanců).[7] Moser, který dělal dojem unaveného a nemocného člověka, na svou obhajobu uvedl, že je vážně nemocný, užívá morfin, nemůže v noci spát, text psal na poslední chvíli před uzávěrkou a neměl čas si jej po sobě přečíst; podle něj je to nesmyslný článek a nepovedený vtip, který nemá žádnou souvislost s politikou.[6] Soud mu neuvěřil a odsoudil ho k šestitýdennímu vězení, zostřenému půstem každého pátku. Zdůvodnění rozsudku uvádí, že samotné porovnání sněmovny a divadelní společnosti není trestné; urážlivé jsou ale pasáže, v nichž se Moser zmiňoval o hojném zastoupení intrikánů, nedostatku charakterů, objednání valachů pro větší zábavu apod. Tím vším přivedl poslance k veřejnému posměchu a potupě.[7] Společně s ním byl souzen i majitel tiskárny Karel Seyfried, 43letý Němec původem z Bavorska, za přestupek z nedbalosti.[6] Soud jej však osvobodil, protože jednak obsahu listu nerozuměl, jednak neměl povinnost ho kontrolovat.[7] Moser se proti rozsudku odvolal, ale c.k. nejvyšší soud jeho odvolání 3. září 1863 zamítl.[8]

Do vězení nenastoupil ze zdravotních důvodů.[4] Zemřel v neděli 21. února 1864 v 11 h dopoledne na srdeční chorobu.[9] V době soudu byl ženatý a bezdětný.[6] Roku 1890 vyzvalo několik českých časopisů milovníky satiry, aby finančně podpořili jeho vdovu, tehdy sedmdesátiletou, která žila v bídě v Uršulinské ul. 3 (dnes Voršilská) na rohu s Ostrovní a krátce předtím se při pádu zranila. V té souvislosti si veřejnost připomněla zásluhy zapomenutého humoristy, jehož některé vtipy byly tehdy stále známé.[3]

Vedle příspěvků do časopisů napsal také román Slepá paní (1853). První díl byl čtenářsky úspěšný, mimo jiné kvůli proslulosti autora;[4] kritika v Pražských novinách ho ale odmítla pro nedostatečné psychologické vykreslení postav, naivní děj a nesprávné zasazení do historických souvislostí.[10] Bylo zřejmé, že jeho talentu odpovídají spíše kratší formy a o žádné další větší dílo se poté již nepokusil.[4]

• Manželka Anna, rozená Famírová (1818 nebo 1832[p 1]–??), svatba se konala roku 1857 v kostele sv. Jindřicha v Praze.[11][12]
• Bratr Václav Leopold Moser[13] (1811-1886)[14][15] byl pražský lékař, známý také jako spisovatel a překladatel.[13]