Bedřich Landrock

27. ledna 1850 byl vysvěcen na kněze.[4] Po dobu sedmnácti let vykonával funkci katechety a ředitele hlavní školy ve Dvoře Králové nad Labem.[5] Uvádí se i jako ředitel tamní nižší reálné školy.[3] V období let 1869–1885 střídavě působil jako farář v Lomech na Důlku v Kuněticích a v Bělé u Bohdanče.[5] Působil také jako děkan v Jaroměři.[2][5] Patřil mezi vlastenecky orientované české kněze. Byl označován za výborného řečníka a kazatele. Působil i jako hudebník, skladatel, básník a spisovatel.[2] Byl členem Českého muzea.[5] Roku 1861 mu město Smiřice udělilo čestné občanství.[2] Kromě toho získal čestné občanství i od města Dvůr Králové nad Labem.[5] Měl titul biskupského notáře.[3] Byl mu též udělen Zlatý záslužný kříž.[4]

Po obnovení ústavního systému vlády počátkem 60. let se zapojil i do vysoké politiky. V zemských volbách v Čechách roku 1861 byl zvolen na Český zemský sněm, kde zastupoval kurii venkovských obcí, obvod Dvůr Králové, Jaroměř.[7][8] Byl tehdy uváděn jako oficiální český kandidát (Národní strana, staročeská).[9] Na mandát rezignoval v prosinci 1862.[10]

V srpnu 1893 odešel kvůli přetrvávající nemoci na odpočinek a uchýlil se do kláštera v Kuksu.[4] Penzionovaný jaroměřský děkan Bedřich Landrock zemřel v lednu 1894 v klášteře milosrdných bratrů v Kuksu.[3][4]