Bazilika Panny Marie Růžencové (Fátima)

Bazilika je zbudována na místě, kde tři děti, Francisco a Jacinta Marto a Lúcia dos Santos, 13. května 1917 pásly ovce. Když se vracely domů, protože si myslely, že přichází bouře, zjevila se jim Panna Maria.

Plány kostela vypracoval nizozemský architekt Gerard van Krieken. 13. května 1928 posvětil évorský arcibiskup Manuel da Conceiçăo Santos základní kámen stavby a 10. října 1953 byl chrám vysvěcena. Titul Basilica minor mu udělil papež Pius XII. v roce 1954 dekretem „Luce Suprema“. Uvnitř se nacházejí hroby všech tří vizionářů z roku 1917. V okenních vitrážích jsou znázorněna zdejší mariánská zjevení.

Ve dnech 13. května a 13. října, tedy ve výročí začátku a konce fatimských mariánských zjevení, baziliku navštíví kolem milionu lidí. Ročně se její návštěvnost pohybuje okolo 4 milionů.

Celá bazilika je postavena z kamene z regionu Moimento v neobarokním slohu a vnitřní oltáře jsou vyrobeny z portugalského mramoru z okolí Estremoz, Pena Pinheira a Fátimy. Chrám má 70,5 metrů na délku a 37 metrů na šířku. Na fasádě se nalézají mramoroví andělé od Albana Françy. Kostelní věž je vysoká 65 metrů a zakončuje ji bronzová koruna o hmotnosti 7000 kg a kříž, který je v noci podsvícený. Zvonkohru tvoří 62 zvonů, z nichž největší váží 3000 kg.

Uvnitř baziliky se nachází 15 oltářů a každý je zasvěcen jednomu tajemství růžence. Ve čtyřech rozích chrámu jsou umístěny sochy svatých Antonína Maria Clareta, Dominika, Jana Eudese a Štěpána Uherského.

Mezi poklady kostela patří irská monstrance z roku 1949. Je považována za jedno z nejvýznamnějších děl irského sakrálního umění.

• 
  Prostranství před bazilikou
• 
  Socha Panny Marie Růžencové nad vstupem
• 
  Vrchol věže s bronzovou korunou
• 
  Hlavní loď
• 
  Hlavní oltář
• 
  Vitráže
• 
  Hroby Jacinty a Lúcie
• 
  Hrob Francisca