Bartholomäus Carneri

Jeho rod pocházel z Verony.[2] Studoval filozofii a práva ve Vídni. V letech 1857–1883 se věnoval správě statku Wildhaus ve Štýrsku, pak v letech 1885–1891 žil ve Štýrském Hradci. Působil jako spisovatel a filozof.[1] Byl též básníkem.[2]

Roku 1861 byl zvolen na Štýrský zemský sněm.[1] Ten ho roku 1870 delegoval i do Říšské rady (celostátní parlament, volený nepřímo zemskými sněmy). Opětovně byl zemským sněmem do Říšské rady delegován roku 1871 za kurii velkostatkářskou ve Štýrsku. Uspěl rovněž v prvních přímých volbách do Říšské rady roku 1873 za velkostatkářskou kurii ve Štýrsku. Mandát obhájil ve volbách do Říšské rady roku 1879 a volbách do Říšské rady roku 1885.[3]

Stranicky se profiloval jako německý liberál (takzvaná Ústavní strana, liberálně a centralisticky orientovaná, odmítající federalistické aspirace neněmeckých etnik). Odmítal konzervativní vládu Eduarda Taaffeho.[1] Po volbách v roce 1873 se uvádí coby jeden z 67 členů staroněmeckého Klubu levice, vedeného Eduardem Herbstem.[4] Rovněž v říjnu 1879 se na Říšské radě uvádí jako člen staroněmeckého Klubu liberálů (Club der Liberalen).[5] Po volbách roku 1885 patřil do klubu Sjednocené levice, do kterého se spojilo několik ústavověrných proudů německých liberálů.[6] Po rozpadu Sjednocené levice přešel do frakce Německorakouský klub.[7] V roce 1890 se uvádí jako poslanec obnoveného klubu německých liberálů, nyní oficiálně nazývaného Sjednocená německá levice.[8]

Patřil mezi hlavní opoziční řečníky při parlamentních debatách o rozpočtu.[2] Postupně se ale rozcházel s rostoucím radikalismem německých liberálů a stáhl se z politického života.[1] Ve volbách do Říšské rady roku 1891 kandidoval, ale nebyl zvolen.[2]

Zemřel v květnu 1909.[2]