Baqt

Baqt (arabsky: بقت) byla mezinárodní dohoda uzavřená roku 652 mezi muslimským Egyptem a křesťanským královstvím Makúrie, ležícím jižně v Núbii, resp. mezi arabským vojevůdcem Abdulláhem ibn S'adem a makúrijským králem Kaliduratem. Samotný arabský název al-baqt pochází od slova „pakt“ (z řec. πάκτον, latinsky pactum)[1] a zpočátku označoval pouze dodávky otroků, jež byly součástí smlouvy.[2] Dohoda byla v platnosti více než šest století a řadí se tak mezi nejdéle platné mezinárodní dohody v dějinách.[3] Baqt navíc ve skutečnosti nebyl nikdy oficiálně vypovězen.[4]

Arabští obchodníci s černými otroky (1236/1237)

Oblast křesťanské Núbie a Egypta

Do současnosti se nedochoval žádný exemplář původní smlouvy, nejstarší opisy pocházejí až z doby několika set let poté a dosti se navzájem liší. Je ovšem možné, že původní smlouva ani neměla psanou formu a měla podobu ústní dohody mezi dvěma vládci. V pozdější době se vzájemná smlouva ustálila, ačkoliv autentičnost je sporná:[5]

Smlouva pak byla výhodnější pro egyptskou stranu a připomínala diktát, než dohodu rovnocenných partnerů.[7] Na druhou stranu je třeba podotknout, že veškeré dochované prameny, které baqt popisují, pocházejí od arabských autorů – muslimů i arabských křesťanů – a žádný přímo od Núbijců.[8]

Nejdůležitějším bodem byl každoroční tribut 360 otroků z Núbie; je ale také možné, že jich mohlo být až 400,[9] přičemž 40 bylo určeno výhradně asuánskému místodržícímu.[10] Egypťané pak mohli na jih výměnou dodávat potraviny a další zboží. Z muslimského pohledu tak Núbie podléhala chalífátu, ale nebyla jeho integrální součástí.[10] Protože na islámském území bylo zakázáno zmrzačit člověka, představovala Núbie jeden z důležitých zdrojů přísunu eunušských otroků,[10] kteří měli na trhu větší cenu, než nekastrovaní muži.