Bandoneon

Bandoneon se podobá koncertině a melodeonu. Na rozdíl od akordeonu každý knoflík hraje dva tóny o oktávu posunuté. V principu má většina bandoneonů stejně uspořádané knoflíky/tóny, ovšem existují i výjimky. Celkem je na levé ruce 33 a na pravé ruce 38 knoflíků. Většina knoflíků hraje jiný tón při otevírání a jiný při zavírání; u některých knoflíků je rozdíl jeden půltón, u jiných jeden tón, u jiných zase např. kvinta, atp. Jinými slovy, stupnice mají při otevírání jiný prstoklad než při zavírání. Proto je hra na bandoneon považována za jednu z nejtěžších.

Nejčastěji se na bandoneon hraje v sedě. Hráč má nástroj položený na obou kolenou (hraje-li převážně dlouhé tóny), popřípadě na jednom (hraje-li staccato, resp. marcato při doprovodu k tanci). Pravděpodobně nejslavnější bandoneonista všech dob, Astor Piazzolla, přišel s novým způsobem hry ve stoje s jednou nohou na židli a s bandoneonem položeným na ní.

Dnes nejlepší bandoneony pocházejí z první poloviny 20. stol.^[zdroj?] Nejžádanější značka je AA (Alfred Arnold),^[zdroj?] ale existují i vynikající exempláře značek BBB a jiných. Na světě jsou dnes řádově desítky tisíc bandoneonů (cca 30 tis.),^[zdroj?] z nichž drtivá většina je vyrobena právě v první polovině 20. století. Pak s útlumem tanga v Argentině, která byla hlavním odbytištěm německých výrobců, rapidně klesl i zájem o tyto nástroje a výroba ustala úplně.^[zdroj?] Dnes existují projekty se snahou znovu vyrobit kvalitní bandoneony, ovšem zatím bez větších úspěchů.^[zdroj?] Všichni světoví bandoneonisté hrají na původní nástroje.^[zdroj?]