Bandog

Středně velký, silný, mohutně osvalený pes. Vyzařuje lehkost pohybu a hbitost, umí být velice razantní a nebezpečný pokud zaútočí. Barva je buď světle nebo tmavě žíhaná, ale také zlatá, skořicová, černá nebo modrá s povolenými bílými znaky, které nesmí zabírat více než čtvrtinu těla zvířete. Dožívá se průměrně 12 let.

Bandog je věrný přítel rodiny a má rád děti, které velice intenzivně chrání a lpí na nich. Není agresivní, přesto je nebojácný a sebevědomý. Není z psů, kteří útočí první a bezdůvodně, pokud tak učiní, pak především v ochraně svého pána a jeho rodiny. Hůře se snáší s ostatními zvířaty. Žádá si zkušeného majitele, který ho správně povede, nesnese od něj však žádnou nepřiměřenou surovost. Je to velice vytrvalý a aktivní pes.

John Swinford a jeho pes Bantu, 1970

Původ tohoto psa se začíná odvíjet v roce 1570 v Anglii. Jeho původní název byl band dog s významem uvázaný pes. Ačkoliv bylo toto plemeno používáno v mnoha odvětvích, původní Bandog z dob Římského imperia vyhynul. Používal se jako válečný pes, také pro boj v arénách gladiátorů, proti šelmám a lidem, ale nikdy v boji jako pes proti psu. Snaha vyšlechtit psa s obratností pitbul teriéra a silou mastifa se však ukázala jako ne zcela plodná, neboť bandog ze soubojů s menšími a rychlejšími plemeny odcházel poražen.

Současné plemeno bylo vyšlechtěno americkým veterinářem Johnem Swinfordem, který v 50.–60. letech 20. století koordinoval šlechtění psů spolu se svými kolegy v Anglii, Austrálii a Americe. Brzká smrt Johna Swinforda však znemožnila ustálit rysy plemene.

Toto plemeno vzniklo zkřížením anglického mastifa a amerického stafordširského teriéra, poté ještě proběhlo křížení opět s mastifem. Jakožto mladé plemeno má však stále neustálený jak charakter tak exteriér a názory chovatelů na toto plemeno se proto jedinec od jedince různí.

Bandog je celkem zdravé plemeno, jež nebývá příliš zatíženo nemocemi. Existuje však určité nebezpečí, že by se u některých jedinců mohly objevit problémy s pohybovým aparátem.[1] K ochraně kloubů se proto doporučuje preventivně podávat kloubní výživu, jež snižuje jejich opotřebení.

Mezi nejčastější problémy tohoto plemene patří dysplazie kyčelního a loketního kloubu.[1]

V případě, že se u psa objeví torze žaludku, je nezbytně nutný okamžitý operativní zásah. Dochází při ní totiž k zaškrcení přívodu i vývodu žaludku, což psa ohrožuje na životě. Vhodnou prevencí je rozdělení denní krmné dávky na vícero menších porcí a dodržování klidového režimu po jídle.[1]