Badil

Jedná o jednoleté nebo vytrvalé, často trsnaté, pozemní byliny, s oddenky, někdy je oddenek nezřetelný, někdy jsou přítomny ztlustlé zdužnatělé kořeny. Jsou jednodomé rostliny s oboupohlavnými květy. Stonek je zploštělý a dvoukřídlý. Listy jsou buď jen přízemní nebo přízemní a lodyžní, jsou střídavé, přisedlé, s listovými pochvami. Čepele listů jsou celokrajné, většinou čárkovité a mečovité, žilnatina je souběžná. Květy jsou pravidelné, oboupohlavné, různých barev, zpravidla ve vrcholových květenstvích, vějířcích, ne moc četných (do 15 květů), vzácněji je květ jednotlivý. Květenství je podepřeno 2 vstřícnými listeny. Okvětí se skládá z 6 okvětních lístků ve 2 přeslenech (3+3), které jsou jen na bázi srostlé. Tyčinky jsou 3. Gyneceum je složeno ze 3 plodolistů, je synkarpní, semeník je spodní. Čnělky jsou 3, alespoň na bázi jsou srostlé, jsou nitkovité. Plodem je trojpouzdrá tobolka, která je víceméně kulovitá, zaoblená. Semena jsou četná, kulovitá, polokulovitá či kuželovitá.

Je známo asi 70–130 druhů, které jsou rozšířeny hlavně v Severní Americe a v Jižní Americe, 1 druh je na Novém Zélandu. V Evropě se vyskytují jen adventivně.

V ČR ve volné přírodě najdeme jen 1 nepůvodní druh, modře kvetoucí badil úzkolistý (Sisyrinchium angustifolium, syn.: Sysirinchium montanum). V některých oblastech je zdomácnělý na vlhkých loukách a může se chovat jako (málo nebezpečný) invazní druh. Další druhy se pěstují na zahrádkách jako okrasné.

• Klíč ke Květeně České republiky, Kubát K. et al. (eds.), Academia, Praha
• Nová Květena ČSSR, vol. 2, Dostál J. (1989), Academia, Praha

• Obrázky, zvuky či videa k tématu badil na Wikimedia Commons
• http://delta-intkey.com/angio/www/index.htm Archivováno 3. 5. 2012 na Wayback Machine
• http://www.efloras.org/
• http://linnaeus.nrm.se/flora/
• http://rbg-web2.rbge.org.uk/FE/fe.html
• http://aleph0.clarku.edu/~djoyce/iris/genus.html