Boeing B-47 Stratojet

Boeing B-47 Stratojet (tovární označení Model 450) byl americký šestimotorový proudový strategický bombardér středního až dlouhého doletu, určený k letům vysokou podzvukovou rychlostí ve velkých výškách, aby unikl nepřátelským stíhacím letounům. Hlavním úkolem B-47 byl případný jaderný útok na cíle v Sovětském svazu.

B-47 Stratojet
Určenístrategický bombardér/průzkumný letoun
VýrobceBoeing
První let17. prosince 1947
Zařazenočerven 1951
Vyřazeno1969, B-47E
1977, EB-47E
CharakterVyřazen
UživatelLetectvo Spojených států
Vyrobeno kusů2 032 ks
Cena za kus1,9 milionu $ v roce 1955[1] (17.1 mil. $ pro rok 2018)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vývoj B-47 lze vysledovat až k požadavku na průzkumný bombardér využívající nově vyvinutý tryskový pohon, který americké letectvo (USAAF) předložilo v roce 1943. Další klíčovou novinkou, která byla přijata během procesu vývoje, bylo šípové křídlo, které čerpalo z německého druhoválečného výzkumu. S motory v gondolách pod křídly představoval B-47 hlavní inovaci v proudových bojových letounech po druhé světové válce a přispěl k vývoji moderních proudových letadel. V dubnu 1946 letectvo objednalo dva prototypy označené „XB-47“ a 17. prosince 1947 provedl první prototyp první let. V soutěži čelil letounům North American XB-45, Convair XB-46 a Martin XB-48. Formální kontrakt na 10 letounů B-47A byl podepsán 3. září 1948. Později následovaly mnohem větší počty.

V roce 1951 vstoupil B-47 do služby u Strategic Air Command (SAC) amerického letectva a do konce padesátých let se rychle stal základem bombardovací síly. Během napětí za studené války vzniklo více než 2000 ks letounů. Jako strategický bombardér byl B-47 v provozu až do roku 1965, kdy byl do značné míry nahrazen modernějšími letadly jako je Boeing B-52 Stratofortress. B-47 byl také upraven k výkonu řady dalších rolí, včetně fotografického průzkumu, elektronického boje a meteorologickým účelům. Zatímco jako bombardéry bojově nasazeny nebyly, průzkumné RB-47 se občas dostaly pod palbu poblíž sovětského vzdušného prostoru nebo uvnitř něj. Typ zůstal v provozu jako průzkumný letoun až do roku 1969; hrstka sloužila jako létající testovací letouny až do roku 1977.

Dva letouny B-47B byly přestavěny pro doplňování paliva za letu, cisternový nesl označení KB-47G a doplňovaný letoun byl přeznačen na YB-47F. Verze B-47E dostala brzdící padák, katapultovací sedadla a kanony místo kulometů do zadní části trupu.

V roce 1956 obdrželo RCAF jeden letoun B-47B (51-2059) ke zkouškám turbokompresorového motoru Orenda Iroquois o tahu 88,90 kN. Úpravu na leteckou zkušebnu provedla firma Canadair Ltd. a létal pod označením CL-52.

Vývoj
B-47E při startu s pomocnými raketami

B-47 vznikl z neformálního požadavku z roku 1943 na průzkumný bombardér poháněný proudovými motory, který vypracovaly americké armádní letecké síly USA (USAAF), aby přiměl výrobce zahájit výzkum proudových bombardérů. Boeing byl mezi několika oslovenými společnostmi; jeden z jeho návrhů, Model 424, byl v podstatě zmenšená verze pístového letounu B-29 Superfortress vybavená čtyřmi proudovými motory.[2][3] V roce 1944 z tohoto počáteční koncept vznikla formální žádost o návrh na konstrukci nového bombardéru s maximální rychlostí 890 km/h, cestovní rychlostí 720 km/h, doletem 3 500 mil (5 600 km) a dostupem 45 000 stop (13 700 m).[4][5]

V prosinci 1944 společnosti North American Aviation, Convair, Boeing a Glenn L. Martin Company předložily návrhy. Testování v aerodynamickém tunelu ukázalo, že odpor u zavěšení motorů u modelu 424 byl příliš vysoký, takže Boeing vstoupil s přepracovaným návrhem, modelem 432, se čtyřmi motory "utopenými" v přední části trupu.[6][5] Letectvo zadalo smlouvy všem čtyřem společnostem a vyžadovalo, aby se v North American a Convair soustředili na čtyřmotorové konstrukce (později B-45 a XB-46), zatímco v Boeingu a Martinu měli stavět šestimotorová letadla (B-47 a XB-48). Pohonnou jednotkou měl být nový proudový motor General Electric TG-180.[6]

Varianty
XB-47D
Stroje EB-47E amerického námořnictva, 1971.
Poslední let B-47 v roce 1986; 52-0166 byl restaurován a převezen na základnu Castle AFB
  • XB-47 – Postaveny dva prototypy jako model 450-1-1 a 450-2-2 respektive 46-065 a 46-066, poháněné šesti proudovými motory Allison J35-GE-7 pro první lety. Zálet druhého prototypu se uskutečnil 21. července 1948 s výkonnějšími motory General Electric J47-GE-3 o tahu po 23,11 kN, které v průběhu zkoušek obdržel také první prototyp a takto modifikovaný poprvé vzlétl 7. října 1949.
  • B-47A – První let 25. června 1950, postaveno 10 sériových strojů s označením B-47A, z nichž první byl dodán v prosinci 1952. Byly vybaveny proudovými motory J47-GE-11, o stejném tahu 5,200 lbf (23 kN) jako dřívější J47-GE-3. U dvou letounů bylo odzkoušeno záďové střeliště s dvojicí kulometů ráže 12,7 mm dálkově ovládaných radiolokačním systémem.
  • B-47B: 399 ks, po 87 strojích s motory J47-GE-11 naběhla do výroby obměna s výkonnějšími motory J47-GE-23 o tahu po 25,78 kN.
  • RB-47B: 24 ks, průzkumná verze s osmi kamerami ve vyhřívaném pouzdru v pumovnici.
  • TB-47B: 62 ks, cvičná varianta se čtvrtým členem osádky – instruktorem.
  • DB-47B: 4 ks, bez výzbroje s rozšířeným radiovybavením pro řízení a kontrolu bezpilotních prostředků.
  • WB-47B: meteorologická verze.
  • YDB-47B: upravený jeden letoun B-47B (51-2186) pro vypouštění protizemní rakety GAM-63A Rascal.
  • XB-47D: u dvou exemplářů B-47B byly místo čtyř vnitřních proudových motorů instalovány dva turbovrtulové Wright YT49-W-1 se čtyřlistými vrtulemi Curtiss. První let takto upraveného letounu proběhl 26. srpna 1955 a zkoušky probíhaly na základně Larson AFB.
  • B-47E: 1341 ks, prototyp (51-2357) poprvé vzlétl 20. ledna 1953 s motory J47-GE-25, pokročilejší avionikou a účinnější výzbrojí.
  • DB-47E: 2 ks letounů pro vypouštění střel Rascal.
  • EB-47E: 3 ks, varianta pro radioelektronický průzkum.
  • RB-47E: 240 ks, průzkumná verze se zvětšenou kapacitou trupových palivových nádrží, jejíž první prototyp (51-5258) byl zalétán 3. července 1953.
  • EB-47H: varianta určená pro radioelektronický boj.
  • RB-47H: 32 ks, varianta pro optický a speciální radioelektronický průzkum.
  • ERB-47H: 3 ks
  • ETB-47E: cvičná verze.
  • WB-47E: 24 ks pro průzkum počasí.
  • YDB-47E: 2ks, stejné určení jako YDB-47B a DB-47E.
  • YB-47J: vznikla zástavbou radiolokačního bombardovacího a navigačního zařízení MA-2.
  • RB-47K: 15 ks, modifikované letouny RB-47E pro fotoprůzkum a rozbor počasí.
  • EB-47L: 36 ks B-47E přebudovaných pro systém vzdušného velení v případě nukleární války.

Celkem vyrobeno 2 032 kusů

Specifikace (B-47E)

Technické údaje
Schema bombardéru
  • Osádka: 3
  • Rozpětí: 35,4 m
  • Délka: 32,6 m
  • Výška: 8,5 m
  • Nosná plocha: 132,7 m²
  • Plošné zatížení: 454,8 kg/m²
  • Profil křídla: NACA 64A (0,225) 12 mod root and tip
  • Hmotnost prázdného stroje: 35 867 kg
  • Vzletová hmotnost: 60 341 kg
  • Maximální vzletová hmotnost: 100 000 kg
  • Pohonné jednotky: 6× turbokompresorový proudový motor General Electric J47-GE-25, každý o tahu 32 kN
  • Zero-lift drag coefficient: 0,0148 (odhad)
  • Plocha čelního odporu: 21,13 ft² (1,96 m²)
  • Štíhlost křídla: 9,42

Výkony
  • Maximální rychlost: 977 km/h
  • Cestovní rychlost: 896 km/h
  • Bojový rádius: 3 240 km s nákladem 9 000 kg pum
  • Přeletový dolet: 6 494 km
  • Dostup: 12 300 m
  • Počáteční stoupavost: 23,7 m/s
  • Plošné zatížení: 454,8 kg/m²
  • Tah/Hmotnost: 0,22
  • Lift-to-drag ratio: 20 (odhad)

Výzbroj
  • Kanóny: 2× 20 mm M24A1
  • Pumy: do 11 000 kg výzbroje, zahrnující:
  • 2× atomová puma nebo
  • 28× 230 kg konvenční munice

Odkazy

Reference
  1. Knaack 1988, p. 142.
  2. Peacock 1989, p. 31.
  3. Gunston and Gilchrist 1993, pp. 38–39.
  4. Knaack 1988, p. 101.
  5. Gunston and Gilchrist 1993, p. 39.
  6. Peacock 1989, p. 33.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.