Bělopásek dvouřadý

Bělopásek dvouřadý ( Limenitis camilla, syn .: Ladoga camilla [1] ) je denní ( motýl ) z čeledi babočkovitých (Nymphalidae). Druhové jméno je odvozeno od jména římské ženy.[2]

Bělopásek dvouřadý
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenčlenovci (Arthropoda)
Podkmenšestinozí (Hexapoda)
Třídahmyz (Insecta)
PodtřídaPterygota
Řádmotýli (Lepidoptera)
PodřádGlossata
Čeleďbabočkovití (Nymphalidae)
Binomické jméno
Limenitis camilla
Linnaeus; 1764
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Popis

Motýli mají rozpětí křídel 45 až 52 milimetrů. Horní strany křídel jsou zbarvené černohnědě a mají široký pás bílých skvrn, které, když jsou křídla otevřená, tvoří přes dva páry křídel dopředu otevřený půlkruh. Na předních křídlech je pás poněkud nepravidelnějšího tvaru než na zadních křídlech. Několik menších bílých skvrn lze také najít mezi pásem a vnějším okrajem křídel. Mezi pásem a vnějším okrajem obou párů křídel vedou dvě řady s malými nenápadnými tmavými skvrnami.

Malé tmavé skvrny na spodní straně křídla jsou snadno rozpoznatelné, protože mají oranžově hnědou základní barvu. Dominantní je bílý pás jemně lemovaný černou. Na vnějším okraji a také na spodní části křídel jsou další bílé oblasti, někdy ohraničené tmavými skvrnami.

Tělo motýla je na spodní straně bílé až modrošedé a na horní straně tmavé. Pouze špička břicha, přiléhající k bílému pásu, může být bělavě poprášena. Samci mají poněkud špičatější tvar křídla a jejich bílý pás je také o něco užší.

  • Hřbetní pohled
  • △ Pohled zepředu
  • Limenitis camilla

Housenky jsou dlouhé až asi 27 milimetrů. Jsou zbarveny zeleně a na boku mají světlou linii. Hlava je tmavě hnědá a pichlavá. Tělo je opatřeno dvěma řadami hnědých, rozvětvených trnů různých délek.[3][4]

Podobné druhy

Babočka síťkovaná ( Araschnia levana ) letní generace jsou často mylně považovány za malé bělopásky dvouřadé, ačkoli jsou podstatně menší a mají červenohnědé skvrny na okrajových částech horních stran křídel.

Spodní strana křídla
Malá housenka
Mladý housenka na výkalech na zimolezu červeném ( Lonicera xylosteum )
Hibernarium: V otvoru kapsy jsou vidět trny housenky

Výskyt

Motýli se vyskytují v Evropě a Asii, na východ od Japonska, ale chybí ve středomořské oblasti, na Pyrenejském poloostrově a na severu Dánska. Je to nejběžnější druh rodu Limenitis. Žije ve vlhkých lesích, zejména v lužních lesích a v horských oblastech.[5]

Způsob života

Motýli zřídkakdy sají květiny, ale především vlhkou půdu, trus zvířat a medovici mšic. Na rozdíl od bělopáska topolového létají velmi blízko k zemi a lze je najít létat nahoru a dolů v malých skupinách na úzkých, stinných lesních cestách pokrytých hustým listím.[5]

Potrava housenek

Housenky se živí hlavně zimolezem obecným ( Lonicera xylosteum), vzácněji také jinými zimolezy, pámelníkem bílým ( Symphoricarpos albus) a zimolezem ovíjivým ( Lonicera periclymenum).[6]. Potřebují stinné rostliny, které jsou na vlhkých místech, které také rostou poblíž míst, kde létají motýli.[3]

Potrava motýlů

Motýly lze občas najít sající na vlhké půdě nebo trusu koní. Sají také lidský pot. Kromě toho jako nektarové rostliny používají různá bílá kvetoucí květenství miříkovitých, bez chebdí ( Sambucus ebulus ), řebříček ( Achillea ), zob ( Ligustrum ) a také fialové květy různých bodláků a chrastavců. [6]

Letové a housenkové časy

Motýli létají v jedné generaci od poloviny června do poloviny srpna. Housenky se vyskytují od srpna a po zimování až do začátku června.

Vývoj

Samice kladou po jednom své zelené, silně naježená vejce, většinou na horní a dolní část konců listů živných rostlin. Na keři je však obvykle jen několik vajec, obvykle se nacházejí na vlhkých a stinných místech. Housenky, které se z nich vylíhnou, ožírají list od špičky listu na obou stranách středního žebra. Střední žebro zůstává a je prodlouženo vlastní koulí hnoje a vláken. Housenka pak odpočívá na těchto výkalech.

Na konci léta, po druhém svlékání mladá housenka pomocí hedvábných nití vytvoří pytel z listu, takzvané hibernarium nebo hibernacula, ve kterém probíhá přezimování. V zimě je poznáte podle jinak holých keřů. Housenka, která zpočátku měří asi osm milimetrů, se během zimy vysychá a zmenšuje na délku asi tři milimetry.

První pupeny, které mají klíčit, housenky konzumují na jaře. Housenky se rychle vyvíjejí, dokud nejsou připraveny k zakuklení kolem konce května do začátku června. Kuklení se odehrává na spodní straně listu v zelené kukle. Kukla má na hlavě dva charakteristické přívěsky ve tvaru pahýlu a je opatřena několika kovovými skvrnami. Na zádech je další výrůstek, tento a okraj břicha jsou tmavě červenohnědé barvy.[3][5] Motýl se líhne asi po 14 dnech.[4]

Ohrožení a ochrana

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kleiner Eisvogel na německé Wikipedii.

  1. Elizabeth Balmer: Schmetterlinge: Erkennen und Bestimmen. Parragon Books, 2007, ISBN 9781407512037, S. 114
  2. Arnold Spuler. Die Schmetterlinge Europas. Band 1.. Stuttgart: E. Schweitzerbartsche Verlagsbuchhandlung,, 1908,. S. S. 15..
  3. Heiko Bellmann: Der neue Kosmos-Schmetterlingsführer. Schmetterlinge, Raupen und Futterpflanzen. Franckh-Kosmos, Stuttgart 2003, ISBN 3-440-09330-1, S. 188.
  4. David J. Carter, Brian Hargreaves: Raupen und Schmetterlinge Europas und ihre Futterpflanzen. Blackwell-Wissenschaftsverlag 1987, ISBN 3-8263-8139-4
  5. Hans-Josef Weidemann: Tagfalter: beobachten, bestimmen, S. 384ff, Naturbuch-Verlag Augsburg 1995, ISBN 3-89440-115-X
  6. Günter Ebert (Hrsg.): Die Schmetterlinge Baden-Württembergs. Band 1, Tagfalter I (Ritterfalter (Papilionidae), Weißlinge (Pieridae), Edelfalter (Nymphalidae)), Ulmer-Verlag Stuttgart 1993. ISBN 3-8001-3451-9
  7. Bundesamt für Naturschutz (Hrsg.): Rote Liste gefährdeter Tiere Deutschlands. Landwirtschaftsverlag, Münster 1998, ISBN 978-3-89624-110-8

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu bělopásek dvouřadý na Wikimedia Commons

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.