Bělčice

Jednotřídní farní školu měly Bělčice již v 18. století. Chodily do ní děti i z okolních obcí Hornosína, Koupě, Újezdce, Podruhlí, Slavětína, Záhrobí a Závišína, a také ze samot Vratečín, Vejfuk, Ovčín a ze mlýna Netušilov. Prvním známým učitelem byl Jan Vagner, který na škole působil v letech 1789–1803. Za jeho nástupce Františka Ackermanna byla škola rozšířena na dvoutřídní. V roce 1822 započala stavba nové školy poblíž fary, která byla vysvěcena 29. června 1823. Budova byla jednopatrová a na tehdejší dobu poměrně prostorná. V roce 1963 byla škola rozšířena na tři třídy. Po zavedení nových školních zákonů se stal prvním řídícím učitelem Jan Tintěra, který v roce 1871 založil žákovskou a učitelskou knihovnu. V roce 1876 přibyla čtvrtá třída, pro kterou byla nejdříve najata místnost v soukromém domě, ale brzy se započalo s výstavbou nové třídy. Školní budova již nestačila, proto se započalo se stavbou druhého patra. Při této příležitosti byly učebny značně zvýšeny, a upraveny chodby a schodiště. V roce 1879 byla zavedena výuka ženských ručních prací. V roce 1883 se stal po smrti Jana Tintěry novým řídícím učitelem František Hodinář, který založil školní kroniku. V roce 1883 byla škola rozšířena o pátou třídu. Roku 1897 se od školy odloučily obce Koupě a Slavětín, které si zřídily vlastní školu v Koupi.[4] V roce 1906 byla zřízena první školní jídelna tzv. polévková kuchyně. Stálá školní kuchyně funguje od roku 1968 v Újezdecké ulici. V roce 1962 byla při škole zřízena školní družina.

Místo mateřské školy fungoval nejprve zemědělský útulek dětí, který byl umístěn v domě číslo 150 „U Patů“. V roce 1952 Městský národní výbor rozhodl o zřízení mateřské školy, na jejíž provoz ovšem nebyly uvolněny finanční prostředky. Začala fungovat až o tři roky později v Újezdecké ulici č.čp. 18. Byla vytápěna kamny, měla suché WC a malou zahradu. V roce 1962 byla přemístěna do domu č.p. 3 ve stejné ulici, kde již bylo ústřední topení, vodovod a velká zahrada. Kvůli neustále se zvyšujícímu počtu dětí, bylo v září 1974 otevřeno další oddělení mateřské školy v bytové jednotce MNV a zároveň zahájena stavba nové budovy v Akci Z. Provoz byl zahájen 1. prosince 1979.[5]

V současnosti v Bělčicích funguje devítitřídní základní škola se spojenými třídami na prvním stupni, a jednotřídní mateřská škola. Spádově sem docházejí i děti z okolních obcí Tisova, Újezdce, Záhrobí, Závišína, Hornosína, Podruhlí, Hostišovic, Drahenického Málkova, případně z Dobšic, Bezdědovic i dalších okolních obcí.[5]

• Socha svaté Barbory
• Kašna
• Kostel svatých Petra a Pavla – románský, z doby kolem roku 1240
• Zvonice – postavená roku 1863, hranolová novogotická
• Socha svatého Jana Nepomuckého
• Na jihozápadním úpatí Slepičí hory se nachází tvrziště, které je pozůstatkem bělčické tvrze.
• Západně od města se částečně dochoval valy ohrazený areál z doby laténské.[6]

• Štěpán Pučálka (1845–1914), lékař, komunální politik a kulturní činitel v Blovicích
• Mikoláš Aleš (1852–1913), nějaký čas navštěvoval místní školu
• Jindřich Kučera (1867–1934), mykolog, botanik, spisovatel a učitel
• Jan Bartoš-Bělčický (1887–1955), středoškolský profesor, spisovatel a literární historik
• Ladislav Stehlík (1908–1987), básník a spisovatel. V Bělčicích se narodil a v letech 1924 až 1928 zde navštěvoval školu.
• Jaroslav Stehlík (1923–2019), pracovník Národopisného muzea v Plzni, napsal o Bělčicích knihu Z kroniky města Bělčic – o kostelích a nedokončený rukopis Město Bělčice – obraz praehistorický a historický.
• Přemysl Vanke (* 1923) malíř, majitel chaty na Slepičí hoře, s Bělčicemi a okolím spojil velkou část své tvorby od 70. let 20. stoteltí.

• 
  Kostel od západu (z náměstí)
• 
  Severní stěna kostelní lodi s okny z různých období
• 
  Pohled na kostel od východu (ze hřbitova)
• 
  Hrob básníka Ladislava Stehlíka