Bílovice-Lutotín

Obec se nachází severozápadním směrem od města Prostějov a na obou březích říčky Romže v nadmořské výšce 249–264 m n. m. Obec Bílovice odděluje od Kostelce na Hané právě tok Romže. Na březích říčky na území obce jsou malé lesíky či hájky. V katastru obce se nachází přírodní památka Na hůrkách.

Údolím, na jehož začátku obec leží, prochází železniční trať (zastávka Lutotín, zřízena roku 1919) z Prostějova směrem na Konici a dále na Chornici v Pardubickém kraji. Koresponduje s pradávnou komunikační trasou, konkrétně s prostějovsko-konickou větví západovýchodní stezky, která byla součástí dálkové magistrály, spojující západ Evropy s jejím východem a pokračovala přes střední Asii do Číny. Kolem jižního okraje Bílovice prochází značená lokální cyklostezka.

Obec Bílovice-Lutotín vznikla spojením dvou samostatných obcí Bílovice (322 obyvatel, 139 domů) a Lutotína (183 obyvatel, 79 domů). První písemná zmínka o Bílovicích pochází z roku 1305, Lutotín je poprvé zmíněn již v roce 1131.

Ač zmínka o Bílovicích tedy pochází až ze 14. století, poměrně intenzivní slovanské osídlení z 9. a 10. století, zachycené archeologickými výzkumy v nivě po obou stranách říčky Romže, a následná kontinuita osídlení až do vrcholného středověku hovoří o starobylém původu osady. Stejně tak i název obce Bílovice, jméno odvozené od staročeského osobního jména Běl. Nejstarší písemné doklady mají v první slabice biel – Bielowicze, ale od 16. století již důsledně „í“. Z katastru obce pochází jeden z mála na okrese nalezených žárových slovanských hrobů ze 7. století našeho letopočtu. Do širšího obecného povědomí je však zapsáno hradisko z pozdní doby kamenné (3500 př. n. l.), jde o hrad u Bílovic, zbudovaný na skalnatém ostrohu u Běleckého Mlýna (Šmíd 2003).

Lutotín je uveden v nedatované „nadační“ listině biskupa Jindřicha Zdíka (1083–1150), kladené k roku 1131, nově pak až k roku 1141. Základem jména Lutotín je osobní jméno Ľutota, tvořené k přídavnému jménu ľutý („lítý“). Je ovšem také možné, že jde o domáckou podobu jmen jako Ľutobor, Ľutohněv, Ľutomysl, Ľutomir apod. Lutotín je tedy Lutotův majetek. Tolik alespoň ke jménům obce uvádí jazykovědec František Kopečný (1985, 4-27-28). Také z katastru této obce je známo mnoho cenných archeologických památek, zejména však žárové hroby ohrozimského typu z poloviny 4. tisíciletí př. n. l.

K cenným historickým památkám patří v Bílovicích lidový zděný statek č. 35 se žudrem a hospodářskými budovami, postavený v 18. století. Tento objekt je památkově chráněný a patří mezi nejpěknější svého druhu na Hané. V Lutotíně pak kaple sv. Anny z roku 1822 a kaplička bolestné Panny Marie z roku 1808, za obcí při silnici na Kostelec na Hané s památnou lípou. Kaple sv. Floriána v Bílovicích byla vysvěcena roku 1782. Původní zvon zrekvírovaný za první světové války byl později nahrazen novým pouze z daty 1914–1918. V obou částech obce býval hospodářský dvůr a stejně tak i vodní mlýn. Nachází se zde i archeologická lokalita Na Hradě.

• Bílovice
• Lutotín

• 
  Kaple svaté Anny v Lutotíně
• 
  Hrad u Bílovic
• 
  Kaple Panny Marie - Lutotín
• 
  Vesnkovská usedlost - Bílovice
• 
  Kříž v lokalitě přírodní památky Na hůrkách
• 
  Přírodní památka Na hůrkách

• Římskokatolická farnost Kostelec na Hané
• MARTINEK, Jiří. Gruntovní kniha obce Bílovic: (od dob nejstarších do roku 1964). První vydání. Brno: Ivo Sperát, 2019. 259 stran.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Bílovice-Lutotín na Wikimedia Commons
• Bílovice-Lutotín v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)